Je škola. Hodina němčiny se jevý jako docela nudná činnost a tak jsem se rozhodl, že si napíšu nějakou tu další povídku. Zrovna mě nějak nic nemohlo napadnout a pak zničeho nic sem začal psát. Tak tady máte fiktivní historii Frisbee týmu PeaceEgg...(i když co vi víte...třeba tak úplně fitkivní neni;-) )

Je tomu už dávno. Velmi dávno. Příběh, který se předává z generace na generaci. Příběh, který se stal pověstí, pověst, která se stala legendou. V největším městě, jaké kdy spatřilo světlo světa bylo střeženo sedmi strážci vejce. Stříbrné posvátné vejce, které bylo na tuto planetu sesláno vyššími bytostmi, aby ten, kdo jej drží, vládl míru. Však odcizením by se dalo zneužít a vše živé by mohlo padnout v krutých bolestech do temnot zapomnění. Sedm stážců, říkajíc si Strážci vejce míru, hlídalo vejce uprostřed města dnem i nocí. Za jeho záchranu byli připraveni položit život. Ironií však bylo, že zákon míru, jakým vejce oponovalo, se nevztahoval na mocnosti temna a zla. Nikdo neví, jak vypadali, nikdo neví, kde se tady vzali. Jisté bylo jen to, že vejce míru se pokusili již jednou vzít, však bez úspěchu, a nikdo také nepochyboval, že se o to pokusí znovu. Několik let po prvním útoku se vrátili znovu, jenomže daleko temnější a mocnější, než si Strážci kdy dokázali představit. Kam přišli, země se rozpadala. Na koho se podívali, upadl do strachu zapomnění. A s jejich posvátným artefaktem, ohnivý kotouč vytvořen skrze oheň a stín, sílíc každým křikem zoufalství, nazívajíc se Frisbee, ničili vše, co jim stálo v cestě. Vesnice upadaly, města byla srovnána se zemí, lidé v panice prchali do záhuby. Každým dnem naděje umírala. Mocnosti zla stanuli před vejcem míru. Sedm mocností, v cestě jim stálo pouze sedm Strážců připraveni zemřít. Zlo nepřátelsky svíralo Frisbee. Bylo jasné, že se s ním nesmí dostat k vejci míru. Vteřiny ubíhaly, měnili se v minuty. Frisbee bylo hozeno. Jako dýka letící na cíl rozčíslo vzduch. Jako vražedná střela si letěla pro svou oběť. Pro vejce. Jeden ze strážců, známý pod jménem Mára, Frisbee chytil. Palčivá bolest mu projela rukou a tělo vzplálo. Mára však držel. Artefakt byl nyní pod jeho kontrolou a nikdo mu ho nemohl vzít. Proudila v něm moc a Mára to cítil. Zlo se rozběhlo proti nim. Vědomi si toho co ztratili a snažíce se to získat za každou cenu zpět, neznali slitování. Čas se zastavil. Mára neschopen se pohnout, chtíc držet artefakt, však vědom si toho, že ho brzy spálí, si všiml naděje. Tam, kde ještě před chvílí stáli mocnosti zla se objevil nebeský portál. Bůh jim dal opět šanci. Podmínky byli jasně stanoveny. Jestli se jim povede dostat Frisbee na druhou stranu k portálu, zvítězí a temnota bude navždy rozprášena. Jestliže však selžou a mocnosti zničí vejce, pak tento svět bude navždy a nekonečně trpět a upadat. Máara přihrál Frisbee svému společníkovi. Zbaven pocitu moci byl opět schopen se pohnout. Zbaven spalujícího žáru byl opět schopen přemýšlet. Artefakt se musel předávat rychle, jinak následovala smrt. Strážci se s výkřikem: "PeaceEgg!" hnali kupředu. Byl to krutý souboj. Strážci byli čím dál tím vyčerpanější, však jak se zdáli, temnota a zlo neznají únavu. Každý metr, se kterým se přiblížili k portálu je stál neskutečně mnoho úsilí. Říká se, že souboj trval dny ba dokonce týdny. Někteří lidé říkají, že Strážci artefakt ztratili a zlo málem zvítězilo. Artefakt byl opět hozen. Míříce si to k portálu, Mára za ním běžel následován mocnostmi zla. Nestíhal. Osud či náhoda? Poslední vteřiny ubíhali. Mára skočil. Legenda říká, že to byl skok, jaký nikdy nikdo ani před tím ani potom už neskočil. Skok, který si ani samotné peklo nedokáže představit. Mocnosti zla, zírajíc na Máru, rozpadajíc se, jak zničil artefakt v portálu, řvali neskutečnou bolestí, která je sužovala. Zmizeli. Nikdo neřekl ani slovo. Nikdo se ani nepohnul. Bylo po všem...