Po minulém táboře na Lísku letos opět došlo na změnu lokality. Šárce a Honzimilovi se podařilo objevit krásné tábořiště nedaleko Nedrahovic u Sedlčan, které jinak obývá oddíl Scarabeus z Prahy. Místo je pěkně zastrčené v lese mimo civilizaci, u kuchyně je „voda z kohoutku“ svedená samospádem ze studánky. Rybník na koupání za kopcem je sice relativně daleko, ale zato čistý a dostatečně veliký a hluboký na plavání. Tábořiště funguje pouze o letních prázdninách a je tak trošku ve vývoji, takže je (alespoň co se týče staveb) poměrně spartánsky zařízené. Ale skautské tábory nejsou o luxusním bydlení, a tak jsme si nakonec poradili i s těmi latrínami :-)
Celotáborovka (organizovaná osvědčeným týmem Svižník&spol.) měla letos trošku jiný koncept. Založena byla na sbírání zálesáckých úrovní při různých zkouškách a soutěžích. Jednotlivé úrovně (Nula, Zelenáč, Uzenáč, Předlesák, Zálesák) měly postupně čím dál vyšší obtížnost úkolů a pro dokončení úrovně bylo třeba více a více splněných úkolů. Postupový čtvereček bylo možné získat jak splněním úkolu dané úrovně, tak při soutěžích mezi týmy. Pro představu příklady úkolů: odhad času (od 1 minuty pro Nuly až ke 3 hodinám pro Předlesáky), muchlání kopřivy, rozdělávání ohně, přenos vody jen s pomocí přírodních materiálů, nocování či hlídka o samotě, den bez jedné ruky, 2 hodiny bez zraku apod. Kompletní seznam úkolů ke stažení.
Oproti předchozím celotáborovkám měla tato slabší příběh, ale plně to vynahrazovaly výzvy, které čekaly na potencionální zálesáky. Do hodnocení se navíc promítly nejen individuální schopnosti (plnění úkolů), ale i schopnosti celého týmu (soutěže).
Součástí hry bylo také několik tématických workshopů. Ty byly vždy zahájeny (velmi) odborným úvodem do problematiky, na který navazovalo ověřování praktických dovedností. A tak mohli zálesáci například zjistit, na jaké druhy celt mohou narazit (včetně army značení) a co se z nich dá postavit. Což si také sami vyzkoušeli. Kromě celt a přístřešků byly ještě workshopy zaměřené na výrobu přírodních čajů a stopování. To druhé včetně poznávací hry a týmového odlévání otisků ze sádry.
Celotáborovka byla zakončena fyzicky náročným miniorienťákem s cílem na nedaleké zřícenině Zvěřinec (viz převýšení zaznamenané trasováním Neohrožených). O tom, že se tato etapa líbila, svědčí to, že si to asi půlka osazenstva dala mimo soutěž ještě nazpátek.
Výsledky celotáborovky podle týmů (jednotlivci seřazeni podle vlastních bodů):
1. Kameňáci (174 bodů) - Jony, David, Sobora, Radek, Martin, Saša
2. Táborníci (144 bodů) - Ája, Vítr, Pitipa, Roman, Lucka, Petr
3. Neohrožení (124 bodů) - Majda, Lemur, Dája, Anička, Míša, Standa
4. Kameni (115 bodů) - Pája, Vítek, Terka, Pavel, Jára , Marťa
Výsledky celotáborovky jednotlivců:
1. Jony (34)
2. David (31)
3. Majda (30)
4. Sobora (29)
5.-6. Radek, Martin (28)
7. Ája (27)
8.-10. Vítr, Pitipa, Pája (25)
11.-14. Saša, Roman, Lucka, Vítek (24)
15. Lemur (23)
16. Dája (22)
17. Anička (21)
18.-20. Petr, Terka, Míša (19)
21. Pavel (17)
22. Jára (16)
23. Marťa (14)
24. Standa (9)
Jako každý tábor byl na několik dnů naplánovaný minipuťáček. Vzhledem k pro nás neznámé a zajímavé lokalitě nebylo třeba nikam jezdit, a tak jsme se vydali po okolí Sedlčan. Přes hrozbu špatného počasí a nejezdící parník (linka před několika lety zrušena pro nerentabilitu) nakonec všechno vyšlo na jedničku, snad až na Járu a jeho vlka, kvůli kterému musel být ráno třetího dne vyexpedován zpátky do tábora.
Cestu puťáku se podařilo výborně naplánovat. Nechyběly zajímavé artefakty jako byla zřícenina větrného mlýna u vsi Příčovy, krásné koupání u rybníka Musík a ve Vltavě nebo nákup zmrzliny. Po cestě jsme se také pozdravili (bohužel jen pozdravili) s několika VIP. U Slap jsme narazili na Pavla Kikinčuka (alias Šimona Pláničku ze Slunce, seno, jahody nebo pokladníka z Okresního přeboru) a u Skrýšova zase na Karla Rodena (různé filmy od „V peřině“ až k hollywoodskému trháku Hellboy).
U rybníka Musík jsme se nejenom koupali, ale narazili jsme tu na docela pěkné čerstvě opuštěné skautské tábořiště, které jsme využili k přespání pod plachtou a celtami. Místo pěkné, krásné koupání co by kamenem dohodil. Dalo by se o něm uvažovat pro rok 2016, nebýt toho hmyzu... Komáři obtěžovali celý večer a noc a to nás ještě druhý den čekalo nepříjemné překvapení v podobě většího než malého počtu klíšťat, které jsme si odsud odnesli. Na Šmudlovi jsme jich našli 49 zakouslých, čímž překonal všechny nám známé rekordy.
Puťák se celkově povedl, škoda jen té nefunkční lodní dopravy. Během tří dnů jsme nachodili celkem přes 65 km (viz záznam z trasování na ridewithgps.com), což už je pořádný příděl. Hlavně druhý den byl fyzicky náročný a ten třetí jsme zase poměrně brzo vstávali, abychom stihli autobus ze Svatého Jana do Vysokého Chlumce. Jak se to na účastnících podepsalo bylo vidět, když jsme pak zastavili na obědovou pauzu. Téměř všichni tvrdě vytuhli, někteří v zajímavých polohách. :-)
Zatímco větší cestovali s plnou polní, v táboře zůstávalo několik nejmladších členů (+ tradičně Lemur a jeho kotník). Aby se neunudili k smrti, využili jeden z volných dnů ke svému vlastnímu výletu. Pod vedením statného ošetřovatele Vlastimila navštívili Sedlec - Prčice, výchozí bod známého pochodu. A také jednoho místního „jezevčíka“ :-) Po cestě zpět se ještě stavili na koupání u rybníka, kde se jim podařilo ulovit obrovské mušle.
Rádci a rádkyně (jmenovitě: Vítek, David, Jony, Roman, Majda, Ája) fungují čím dál lépe a (mimo jiné) vymýšlejí vlastní program. Z táborových aktivit by byla škoda nezmínit alespoň skluzavku, kterou s pomocí saunového igelitu a vody vyrobili v kopci na louce.
Poslední večer tábora se nesl jako obvykle ve znamení slavnostní a trošku melancholické nálady. Probíhaly různé druhy vyhodnocování jak letošního tábora tak celého uplynulého roku. Hodnotili a rozvíjeli jsme témata jako zavedení družin, fungování rádců, program schůzek nebo účast na víkendovkách.
Slavnostní oheň tentokrát zapalovali výherci táborové hry - za kluky Jony, za holky Majda. Přestože nebyl nijak extrémně velký, pěkně nás zahřál ;-) Možná nejdůležitější součástí slavnostního ohně jsou sliby a tentokrát došlo na:
- vlčata a světlušky: Standa, Míša, Petr, Saša, Martina
- skauti a skautky: Martin, Lemur, Vítr, Anička, Lucka, Pája
A také na pálení přezdívek. Ze Sabiny se tak stala Sobora a Vítr si jen potvrdil svoje už delší dobu používané oslovení. Následovalo vyhlášení výsledků táborové hry a rozdělení cen (resp. klasický výběr podle pořadí). Tentokrát chyběla kytara, protože Honzimil musel odcestovat v pátek odpoledne a přetrénovaný Svižník bojoval v týpku s nemocí.
Druhý den ráno už na nás čekalo jen krátké dokončení balení věcí, úklid tábořiště a rozloučení s dalším povedeným táborem.
Seznam účastníků:
- Holky: Sandra, Marťa, Anička, Terka, Pája, Majda, Dája, Sobora, Lucka, Ája
- Kluci: Petr, Vítek, Míša, Standa, Šmudla, Roman, David, Lemur, Pitipa, Martin, Pavel, Jony, Vítr, Špaček
- Management: Svižník, Lucky, Čip, Radovan, Honzimil, Verča, Šárka, Akela, Me2d, Vlastimil, Mirka, dr., berča
Další odkazy