Už několik let jsme o tom mluvili, ale teprve letos se to povedlo. Vzdali jsme se jistoty našeho vlastního zažitého tábořiště a vrhli se do vln dobrodružství, které tato změna slibovala.

Samozřejmě, nejeli jsme úplně naslepo (jak dokazují příspěvky z první a druhé prohlídky tábořiště), ale změna to měla být zásadní. Vždyť jinde než na Lísku jsme (s výjimkou několika "opravdových puťáků") tábořili naposledy v roce 1992 - v Údolí Žab nedaleko Malčic. Jak jsme se s novými podmínkami vypořádali a jak se nám tato změna zalíbila, se dočtete dále...

Ctíme tradice (tedy - některé), ale na druhou stranu se nebojíme inovací. A tak jsme pro letošní rok kromě lokality připravili několik dalších změn.

[float=left][/float] Drobnou změnou byla doprava. Tedy, že nejezdíme na tábor taxíkama, to je vcelku normální. Ale cestovat z Písku na Lísek bez batohu (byť 100% pěšky) a z Písku na Líčov s baťohama (byť částečně vlakem), to je docela rozdíl. Ve třech autech se tak vezl (kromě základní posádky) pouze proviant (od nádobí přes nářadí a věcem na hry až po celty a teepeečko) a nějaké ty gumovky.

Cesta se tím stala jedním z drobných článků v posunu od civilizace k táborničení - jakýmsi výletem za dobrodružstvím. K dalšímu samozřejmě přispělo samotné místo. Lísek už přeci jen máme tak zažitý, že je to zčásti náš domov. Nic nás tam nepřekvapí - ani příjemně, ani nepříjemně.

[float=right][/float] Líčov je jedním slovem jiný. Má samozřejmě spoustu společných prvků, ale také spoustu rozdílných. Od těch více negativních (kouřící kamna v kuchyni a netekoucí voda za ní) přes lehce nepříjemné (stanové celty na konci své životnosti, pitná voda poněkud „z ruky“, otevřená odpadní jáma pod latrýnama) až po ty pozitivní. K těmto výhodám, které podle mě daleko přesáhly nevýhody, patřilo hlavně pro nás skoro neznámé horské prostředí s možností zajímavých výletů po okolí a také řeka Černá hned vedle tábořiště. Tak dobré koupání (s možností otužovací kůry) jsme na táboře asi ještě neměli.

[float=left][/float] O to víc zamrzí ne úplně ideální počasí - slunečných dnů jsme měli opravdu jen několik. Nepomohla nám tedy ani změna termínu tábora, ani (poněkud překvapivý) Adamův přerod v optimistu a tvrdohlavé přivolávání sluníčka. Na druhou stranu jsme si užili jednu pořádnou šumavskou bouřku s audiovizuálními efekty, vymetáním vody z kuchyně a barikádováním jídelny, což byla také zajímavá zkušenost. I v teepku plavalo pár věcí.

Mimochodem, tee-peečko jsme tentokrát postavili v kvalitě více než nadprůměrné, možná i díky krátkým tyčím. A i přes Adamovo sabotáž „kulečníkovým šťouchem“ skrz celtu. Z minulého tábora jsme také oprášili konstrukční plány na saunu, pro kterou jsme trošku krkolomným způsobem odtransportovali jeden nepoužitý stan takřka v kuse (celou podsadu) po úzkých můstcích až dolu k řece.

[center] [/center]

Celým táborem (a nejen táborem) se táhla celoroční hra o úniku z očistce. Na každý táborový den byly pečlivě naplánované části skládačky a především epizody v Pekle, následný Hellday a závěrečný Portál byly jednoznačně velkými vrcholy tábora. Myslím, že to byla jednoznačně nejlepší dlouhodobá hra v historii střediska. Příběhem, přípravou, nasazením aktérů, převleky, kulisami a hlavně kvalitou zážitků. Více o celé hře se můžete dočíst v Kancovo detailním popisu.

[float=left][/float] Čistě rekreačně jsme si zahráli také nohejbal. Travnaté hřiště bylo bokem trošku z kopce, místama i hrbolaté. Ale to nás neodradilo a zahráli jsme celý turnaj, přičemž některé výměny byly na dané podmínky více než slušné :-)

Po zážitcích z minulého roku jsme byli rádi, že jsme neměli žádnou noční návštěvu. V jednom případě se na nás byl někdo podívat s baterkou, ale pokud to byl vůbec pokus o něco, bylo to hluboko pod úrovní, na jakou jsme zvyklí a blíž k tábořišti se nikdo nedostal resp. neodvážil. Jinak byly noci klidné (Hellday se nepočítá). I hlídky se polepšily a dokonce někteří nebojácnější pánové zjistili, že je lepší hlídat sólo a pak se více vyspat. Je trošku škoda, že jsme nevyužili neznalosti okolí k nočnímu výsadku, ale nemůžeme mít všechno.

[float=right][/float] K tradičním kulturním táborovým akcím patří oslava několika narozenin. Helča se z toho letos vyvlíkla svojí neúčastí (patřila k několika málo zrádcům a před oslavou utekla za prací). Ale Akela osudu neunikl a tak byl nějaký čas středem dění, když mu byla slavnostně předána kytička, výborná kýtička (kterou jsme k večeři společně... sežrali) a jako bonus byla Erbenova Kytice, kterou bravurně zahrál náš ochotnický spolek. Částečně související akcí pak byla akce „Akelovo Heavenday“, kdy jsme ho vyhnali z kuchyně, aby si mohl hrát s kamínky v potoce.

[float=left][/float] Puťák byl letos naplánován na tři dny. Z Benešova n. Černou se jelo autobusem do Nových Hradů, odkud se šlo další dny pěšky zpět do tábořiště. Cesta vedla výstavními scenériemi skrz Terčino údolí, přes Horní Stropnici, Dobrou a Hojnou Vodu až zpět do Benešova a na Líčov. Vzhledem k deštivému počasí byl časový termín zkrácen na dva dny, což bylo vzhledem k nezkrácené délce asi 45km a velmi kopcovitému terénu výborný výkon. První z těchto dnů využili pro výlet i prckové (a jejich doprovod), když vyrazili do Českého Krumlova.

[float=right][/float] Vzhledem k neplánovaně brzkému návratu z puťáku jsme třetí den uspořádali skoro celodenní náhradní výlet na místní vrcholy Slepice (alias Vysoký kámen) a Kohout (cca 20km). Zde se opět osvědčila Adamovo technika (GPS) a mohli jsme se poprvé (jako středisko) podílet na hledání cache (skrýše) v geocachingu. A protože tento sport by mohl být pro nás to pravé ořechové, je možné že v něm budeme v budoucnu pod vedení statného ošetřovatele Adama pokračovat :-)

Událostí, na kterou nesmíme zapomenout, bylo oficiální vyhlášení Kance členem managementu. Především jeho kreativní schopnosti (neplést s kravícími schopnostmi – viz Všetečka) jsou všeobecně známé a na vedení se už delší dobu podílel. Kaňourovi budeme v jeho další Stínadelské kariéře držet všechny palce :-)

[float=left][/float] Zmínit musím také návštěvu Ládi Hrubanta (prvního vedoucího vlčat a druhého vedoucího skautů). Ze závažných pracovních důvodů se nemohl zúčastnit červnového srazu Lísek Open a tak si to alespoň trošku vynahradil cestou na Líčov. Zjevil se jako duch (jako obvykle) a jeho v poslední době atletická postava nám přinesla poslední drby z jeho života a také nějaké starší fotky z táborů. Děkujeme :-)

Jinak jsme na rozdíl od předchozích let zrušili návštěvní den. Vzhledem ke vzdálenostem by to bylo technicky obtížné. A vzhledem k tomu, že jde z velké části hlavně o společenskou akci - potlach rodičů a vedoucích s příležitostným pomlouváním dětí, nešlo o nic podstatného. Chyběly pouze buchty, ale ani to nebyl vážný problém, se kterým by si Akelovo kuchyně nedokázala poradit.

[float=right][/float] Závěrečný táborák jsme pojali trošku netradičně. Podmínky nebyly jednoduché, prostor okolo ohniště stísněný a ani počasí nám nepřálo. Ale o oheň jsme nepřišli a připravená pyramida (oproti klasické pagodě) nás příjemně překvapila, když (s)hořela. Při táboráku jsme zaznamenali spálení dvou přezdívek – Honzík Bečka je nyní znám jako Honzimil a Tomáš "Kanec" Lyga zoficiálnil přezdívku, kterou si vybojoval už na minulém táboře. Další přezdívky jsou (doufejme) na dobré cestě.

Po táboráku s hodnocením jsme se přesunuli k poslední etapě celoroční a zároveň táborové hry, k Portálu, který hráči společně vyvolali a úspěšně jím prošli do jiného světa. Zbytek večera jsme vzhledem ke špatnému počasí strávili v dobře zastřešené jídelně, ale program byl i tak zajímavý a vtipný.

Pro cestování zpět do Písku jsme tentokrát využili domluvené dopravní prostředky rodičů, čímž jsme rodičům zčásti vynahradili chybějící návštěvní den a spojili příjemné s užitečným. Tím skončil letošní tábor, který v mnoha věcech vybočil ze zažitých kolejí a na který se podle mě bude dlouho vzpomínat. Tábor, který počtem i sílou zážitků překonal mnoho z táborů předchozích...

[hr]

Na závěr několik táborových statistik:


Účastníci:


Odkazy: