Zajímavou novinkou tábora 2007 se stala informační tabule na kuchyni,
kde její správce Luděk zveřejňoval všechny důležité novinky. Nechybělo
zpravodajství ze světa, sportu, ani z Lísku. Až na seznam nočních hlídek
byl obsah vesměs zajímavý až pikantní.







Jedním ze stále se opakujících témat byla Helča, resp.
Helča v růžovém. Helča známá též jako Buzola si tímto výběrem
osvěžila image a podařilo se jí splnit svůj plán propracovat se opět na přední
stránky bulvárních časopisů. Přestože začaly prosakovat informace z její
temné alkoholové minulosti (a bohužel i současnosti), úspěšně ulovila
nadějného hasiče Všetečku a postupně ho obratně vmanévrovala až k žádosti
o ruku a následující oslavě zasnoubení. Oficiality proběhly před zraky
všech účastníků tábora poslední večer u slavnostního táboráku. Mimochodem,
oficiální část oslav byla zakončena opravdovým ohňostrojem na hřišti,
který sponzorovala skupina posledního nočního přepadu (viz níže).







Tento tábor byl relativně bohatý na přezdívky. Šárka přišla s perfektním
rozlišením Kačky H. a Kačky M., kdy zaintegrováním části příjmení vznikly
přezdívky Hukačka a Makačka. Tomáš L. si zase „vybojoval“ svoji přezdívku
při noční hře, kdy málem ulovil údajného kance. Později se sice zjistilo,
že ve stejných místech se nacházela cizí skupina lidí, která navíc hlásila
podobný kontakt („strašně dupal“), ale Tomášovi to neva – jeho reakce byla
cituji: „Toho KANCE mi nevezmete.“ A tak mu už asi zůstane. Navíc
Verča B. si v jiné lesní bojovce resp. na lovu exotických zvířátek ulovila
svoje vlastní - Bečkodana. Doufejme, že se všechny přezdívky ujmou,
a příští rok dojde ke spálení původních civilních jmen.







Podvečerní sport byl letos tradiční fotbálek, ale také (snad i častěji
hraný) baseball, který se stal příjemným osvěžením a zároveň dobrou
příležitostí naučit se něco nového. Zápasy nepostrádaly nasazení a zdravou
rivalitu mezi týmy, dočkali jsme se také návštěvy bláznivého fanouška
Vlastíka na hřišti a nasazení ochranky. Vlastík už mimo hřiště také
předvedl svoji vlastní specialitku – stojku na rameni.



Svižník letos zabodoval na několika frontách. Především povedenou
sázkou, kdy cca po týdnu zjistil, co vlastně bylo předmětem této sázky
(a že Linux není firma...). Ale také jeho zapojením mezi světlušky,
kam skvěle zapadl a jako Terezka byl k nerozeznání např. od Klárky.
Toto interní spojení skautů a světlušek je navíc velmi praktické, neboť
do této doby byl počet světlušek velmi malý. Nyní má Svižník resp. Terezka
do konce prázdnin čas si rozmyslet, na které schůzky bude od září chodit.







Jedním z hitů tábora se stala naše novostavba – táborová sauna.
Překvapivě jednoduché a funkční – vyhrazený stan vydezinfikovaný naší
protichemickou jednotkou (Medvěd) s efektně rozestavěnými podlážkami
a především vyhloubenou dírou pro uložení rozpálených kamenů a lavory s vodou.
Je to opravdu zvláštní pocit, nevidět z jednoho konce malého stanu na druhý.
Naše parní hrátky samozřejmě vždy končily studenou sprchou.







Puťák se letos moc nepovedl, alespoň co se týče počasí. Účast sice byla
slušná (chyběli pouze mrzáci Hukačka, Makačka, Doktor a Honza K.
a malé světlušky + jejich vedoucí), ale už první den hustě pršelo a noc
v dešti pod netěsnícími plachtami také nebyla ideální. Druhý den se tak celá
výprava vrátila do tábořiště a sušila mokré věci ve srubu. I tak to byla
pro většinu cestovatelů cenná zkušenost.



Ojedinělé ocenění bylo uděleno Doktorovi, který měl údajně nejhezčí
nohy z celého tábora, přestože z jedné nohy (a také ruky) skoro nesundal
ortézu. Zdroj této informace není znám, nicméně nikdo se ji nepokusil zpochybnit.
Přesto by byla škoda nezmínit noční výjezd Honzy K. ve spacích trenýrkách
při jednom z přepadů. Bohužel nebo snad naštěstí chybělo to správné obecenstvo,
a tak tento obětavý čin nebyl oceněn (ovace pánské části tábora se nepočítají).







Do nočních výsadků se letos zapojili až na světlušky všichni účastníci.
Jednu noc byly vysazeny 4 skupiny (dvě auta, dvě různá místa, ve dvou různých časech)
z lesa u Vojníkova a obce Struhy u Vlastce. Časy jednotlivých výprav byly okolo
hodiny a půl, pouze skupina Všetečky (Honzík B., Hukačka a pasivní
doprovod Luděk) byla úspěšnější, když byla na cestě necelých 5 hodin...
Poutníci navštívili mimo jiné Záhoří (několikrát) nebo vzdálené Chrastiny - viz mapka vlevo.
Z této povedené zkratky se dochovaly následující citáty:

„Všechny cesty vedou na Lísek.“

„Půjdem po kolejích, dokud nás vlak nerozdělí.“

Druhou noc byl pro velký zájem zorganizován výsadek pro Svižníka a Míšu S.
z cesty z Oslova k řece. Jejich doprovod, Šárka s Bečkodanem, se po cestě bavili
např. jejich diskuzí ohledně zákazové značky „Vjezd zakázán“ vykládané jako
„Vstup zakázán, ale vjezd povolen“ :)

























Na první týden tábora jsme měli domluvené dva přepady, bohužel oba byly
zrušeny pořadateli. Druhý týden jsme si to ovšem vynahradili, v podstatě každou
druhou noc jsme vstávali na poplach. Nezvané návštěvy při vyhlášení poplachu
vždy utekli, až na jednu výjimku. Poslední přepad byl největší a bohužel také
nejagresivnější. Účastnily se ho dvě auta a cca 9 lidí rozdělených do 3 skupin,
které - jak se ukázalo později – spolu nebyly moc domluvené. První skupina dorazila
někdy před třetí hodinou ráno (asi hodinu po naší závěrečné noční hře). Poté, co
hlídka (Tomáš P. a Radek) zaregistrovala zvuky lidí, vzbudila Adama a Luďka,
kteří pak byli napadeni agresory. Po rozšíření poplachu byl vzbuzen v podstatě
celý tábor (kromě holek a „pracujícího“ Akely), dokonce i Věnek se zapojil
do bitky, čímž si vysloužil pověst speciální jednotky URNA. Výsledkem byli
tři vězni přivázáni ke sloupům jídelny. Osud jim byl nakonec nakloněn
a místo odvozu na Policii byli asi za hodinu propuštěni. Na znamení ukončení akce
byla odpálena světlice a použity hlasivky všech zúčastněných, načež byli zajatci

eskortováni z tábořiště. Bohužel ani tato opatření nezabránila druhé skupině
v návštěvě (další tři tvrďáci s noži a provazy včetně jedné extra tvrdé holky).
Tato skupina alespoň nepoužila fyzické násilí, přesto následovala ostrá slovní
přestřelka. Poslední skupina této party už naštěstí nedorazila. Poučení z této
noci je: TAKHLE SE TO NEDĚLÁ!







Táborová hra byla ve znamení Ztracenců. Na motivy známého televizního seriálu
Lost bylo možné prožít např. ztroskotání letadla (hned první den transport
raněných na Lísek a hledání zavazadel v troskách), zachytávání zpráv vysílačkou
nebo souboje s těmi druhými. Ke konci tábora došlo ke zrychlení děje, kdy nejdříve
polovina všech účastníků byla na základě bodování a svého táborového snažení
„usmrcena“ a poté v efektním rituálu slavnostně odvedena smrtkou. Další
trosečníci následovali a do poslední noční hry, ve které bylo úkolem přeživších
proplížit se uprostřed noci z Oslova na Lísek hustým sítem nemrtvých
Druhých se propracovali pouze: Kanec (Tomáš L., který zde ulovil
svoji novou přezdívku), Ondra, Honzík B., Radek a Tomáš P.

Poslední tři se nedostali dál než k vodárně, Kanec s Ondrou byli chyceni u zastávky
v Pazdernách. A tak tato hra skončila realisticky – nikdo nepřežil.


Účastníci tábora 1.-14.7. 2007:
vedoucí (13): Adam, Akela, Bečkodan (Verča B.), Doktor, Helča
(s několika dny dezerce), Honza K., Medvěd + Mirka (s výlety
mimo – svatba, Brno), Luděk, Péťa, Samice (občasně), Šárka,
Věnek

světlušky (3): Alenka, Klárka (druhá polovina tábora), Zuzanka
a mimo statistiky Terezka alias Svižník

skautky (4): Dominika, Hukačka, Makačka, Verča N.

skauti (11): Honzík B., Honzík Č., Kanec (Tomáš L.), Ondra,
Martin L., Míša S., Radek, Svižník, Tomáš P., Vlastík, Všetečka

sepsal: Honza K.