Tento rok jsem už po šesté vyrazila na skautský tábor. Jako vždy jsem tam zažila spoustu zábavy, něco nového se naučila a ještě víc jsem poznala lidi, se kterými jsem ty dva super týdny strávila. Ke všemu jsem si odtud odnesla mnoho nezapomenutelných zážitků. Mezi jeden z nich patří i noční návrat. Vůbec jsem ale nečekala, že k němu na letošním táboře dojde.

Jednou v noci, zrovna když jsem s kamarádkou poprvé spala v tee-pee, nás asi v jednu hodinu nad ránem přišla vzbudit naše vedoucí. Řekla nám, abychom si vzali pevné boty a batoh. Kromě nás takhle naši vedoucí vzbudili a vytáhli ven ze zahřátých spacáků i další čtyři kluky. Byli jsme rozděleni do dvou skupin a následně odvezeni na místo, kde jsme nikdy předtím nebyli. Za úkol jsme dostali dojít do, pro nás neznámé, vesnice Vůsí. Avšak vysadili nás bez mapy, kompasu či buzoly, pouze s jídlem, pitím a vedoucím, který nám nesměl s ničím radit.

Cesta to rozhodně nebyla lehká, několikrát jsme zabloudili a prožili pár krušných chvil. Ale s vytrvalostí, veselou myslí a vůlí to zvládnout, jsme nakonec asi po osmi hodinách dorazili do cíle. Za noc jsme ušli 25 km a byl to docela náročný "výlet"! Věřím však, že to náš kolektiv ještě více stmelilo dohromady. Navíc jsme zažili něco, co se každému nepoštěstí!

Nikdy na tento noční výsadek nezapomenu! A již nyní, kdykoliv si na něj s kamarády vzpomenu, objeví se mi úsměv na tváři.