V průběhu druhé poloviny školního roku se začali ozývat vědci z organizace MASA ohledně jakéhosi utajovaného projektu. Postupem času stále pravidelněji navštěvovali naší klubovnu s nějakými novými informacemi a úkoly, které jsme museli splnit, abychom byli vybráni na cestu vesmírem až na vzdálenou planetu Gan. Ing. prof. RNDr. Dr. Gordon Freeman M.Sc. a doc. RNDr. RTDr. Sheldon Copper PhD. M.Sc., hlavní představitelé celého tohoto projektu zabývající se vzdálenou planetou, byli organizací MASA vysláni do širokého okolí, aby vybrali družinu, která se na planetu Gan vypraví jako vědecký tým pod křídlem MASA. Po úspěšném absolvování různých zkoušek testujících naše dovednosti při práci s mapou, při komunikaci za pomoci světelných nebo zvukových signálů či při řešení těžkých logických úloh a překonávání fyzicky náročných překážek, jsme byli vybráni my. Bylo však nutné, abychom prodělali ještě závěrečný výcvik těšně před začátkem prázdnin, jenž nás měl připravit na nebezpečnou misi: cestu a pobyt na planetě Gan. Závěry z výcviku byly vyhodnoceny kladně a my se mohli konečně vydat k samotnému cíli a tedy vzletět vzhůru do oblak a ještě dál až k planetě plné dobrodružství a nástrah, k planetě Gan.

                Sešli jsme se ráno 10.07. v Písku na výstavišti. Vědci na nás čekali kousek od Oslova, kousek od ukryté rakety, která nás měla dopravit na Gan. Podali nám základní instrukce týkající se transportu kosmickým plavidlem a museli nás opustit, jelikož měli ještě nějaké jednání. Cesta tajuplným vesmírem proběhla v pořádku přesně podle plánu. K nám na Gan vědci dorazili až ke zdejšímu večeru za pomoci teleportu, jenž byl nainstalován zde v naší vědecko-výzkumné základně. Páni vědci takhle v průběhu celého výzkumu často cestovali na Zem a zpět k nám. Toho večera nás informovali o táborovém řádu a systému našeho zdejšího fungování, o našem rozdělení do tří skupin: alfa, beta, gama a rozloučili se se slovy, že další podrobnosti a pokyny obdržíme zítra.

V pondělí 11.07. jsme byli vědci ráno informováni o průběhu dnešního dne. Začal tak oficiálně náš první den tohoto vesmírného projektu. Naším cílem bylo planetu Gan zkoumat a z výsledků různých vzorků a experimentů se zdejším materiálem udělat patřičný závěr, a tak rozhodnout o dalším působení na této planetě, či zajistit si cestu domů s velkou slávou a bohatstvím. Dr. Freeman se domníval, že naše výzkumná expedice zde nebude nijak rušena okolními jevy jak těmi vnějšími, tak těmi geologickými. Planeta Gan se podle pana Gordona zdála velmi klidná a silně nakloněná k přijetí do seznamu zcela obyvatelných planet. Avšak doc. Copper tomuto názoru velmi odporoval. A sice neznevažoval geologický klid planety či rozvážnost anorganických a organických látek zajištujících obyvatelnost planety, ale tvrdil, že by tato planeta mohla být obydlená velmi vyspělou civilizací, která by se mohla jevit jako velké nebezpečí lidstva. S tím však Dr. Freeman hlasitě nesouhlasil a došlo k verbální přestřelce mezi docentem Sheldonem a profesorem Gordonem, kterou ukončila až naše vzácná návštěva významným geologem panem RNDr. Aloisem Trávníčkem. „Loisa“, jak mu pan Gordon říkal, nás informoval o velkých nalezištích vzácného nerostu. Protože si však „Loisa“ zapomněl vyzvednout geografické podklady pro zakreslení mapy, byli jsme, my členové výzkumného týmu, nuceni zakreslit zdejší oblast v okruhu cca 100-200m. Naštěstí souřadnice těchto 8 lokací plných rudých kamenů si pan Trávníček opatřil, a tak po zakreslení těchto 8 bodů do našich map jsme mohli začít hledat. Všechny naleziště jsme úspěšně objevili a ze všech jsme odebrali vzorky, které si pak pan Trávníček odnesl zpátky na Zem do laborky. Panu Gordonovi jsme tak prý utvrdili jeho správné rozhodnutí a to, že vybral právě nás. Radostně plný uspokojení se s námi rozloučil a nechal se transportovat na Zem, kde už na něj čekalo další zasedání představitelů MASA. A tak jsme měli za sebou náš první vědecko-výzkumný den.

                Noc z pondělí na dnešek 12.07. proběhla velmi klidně a my jsme byli připraveni na další úspěšný den našeho bádání. Dnes přišli vědci hned po ranním nástupu naší posádky s drtivými informacemi: naší základně docházely suroviny. Potraviny podle propočtů počítače měli vydržet pouze do zítřejšího oběda. Další zásilka surovin měla na Gan ze Země dorazit až na zítřejší večeři. Pan Dr. Freeman společně s jeho kolegou naštěstí nalezl řešení. V okolí naší výzkumné stanice se nacházely zvláštní plody podobné pozemským borůvkám. Nikdo z organizace MASA si však nebyl jistý, zdali jsou stejně tak bezpečně stravitelné jako právě jejich pozemské dvojčata. Proto po našem dopoledním sběru těchto plodů na zítřejší oběd si profesor Gordon s jeho kolegou přišli odebrat vzorky. Výsledky nám měli přinést zítra před obědem. Společně se s námi rozloučili a upalovali na Zem do laboratoře. Hned po poledním klidu, kdy naše posádka nabírala síly, dorazil na stanici Dr. Freeman. Ten nás upozornil na přicházející zprávu od jeho kolegy docenta Sheldona. Všichni jsme se proto sešli se zápisníky a psadly u hlavní budovy naší stanice, kde měla být zpráva přijímána. Jednotlivé části informací obsaženy ve zprávě k nám byly dopravovány pomocí rádia ve formě Morseovy abecedy. Sám profesor Gordon netušil, co se nám jeho kolega snaží sdělit, a tak nám ani nemohl moc radit. Pomáhal nám až při převodu přijatých teček a čárek na klasickou latinku. Z přijaté zprávy bylo patrné, že se máme odebrat k nejbližší řece a odebrat vzorky, pro které se vědci staví na naší stanici hned po našem návratu. Výsledky nám pak předají někdy k večeru. Měli jsme si pro ně přijít zhruba na půl desátou ke zdejší laboratoři vybudované na Gan právě ke zkoumání organických a anorganických látek. Tak se i stalo. Před desátou jsme dorazili na místo předání. Vědci zde čekali už nějakou dobu a byli trošku naštvaní, protože prý pospíchali na nějaké jednání svolané právě na základě výsledků ze zkoumané vody. Výsledky byly velmi strhující a nikdo se k nim kromě členů MASA nesměl dostat, tak vědci rozhodli, že se závěr ze zkoumaných vzorků rozdělí na stejný počet dílků, jako bylo nás a do tábora se odnesou po jednom. Bylo by prý velmi nebezpečné uchovávat výsledky v celku; toto řešení se zdálo být tedy nejlepším. Na druhé straně jednotlivých papírků zakreslili páni vědci šifrou hesla, podle kterých se zase výsledky daly dát dohromady. Strašidelná noc se ujala moci nad dnem a my měli projít hluboký les plný hrůzy sami až do tábora. I přes různé obavy mnoha členů se nakonec odvážili všichni a zpráva byla v pořádku přepravena až do stanice – nikdo z nás nezklamal! Povyprávěli jsme si své zážitky nabyté cestou a odebrali se na kutě.

                Dnes 13.07. nás vědci navštívili před obědem se zprávou o stravitelnosti gorůvek, tedy místních borůvek. Veškeré rozbory měly pozitivní závěr a my se s chutí mohli pustit do jídla. Po poledním klidu k nám přišel docent Copper s otázkou, zdali jsme už dali dohromady zprávu s výsledky. My tak učinili až po jeho příchodu. Výsledky hovořili jasně: „VYSOCE PRAVDĚPODOBNÝ VÝSKYT VYSPĚLÉ CIVILIZACE!“ Po společné analýze těchto výsledů nám pan Sheldon také vyprávěl o včerejším náhlém zasedání zastupitelů MASA. Jim také byly předloženy tyto výsledky a po 8 hodinách diskuze bylo jasně rozhodnuto: organizace MASA vyslala na Gan speciální tým, aby vypátrali místo, kde se tato civilizace nachází. „Po pár hodinách jsme již měli výsledky.“ Oznámil nám docent Copper a připravil nás na menší výpravu k místu o souřadnicích, jež obdržel ze Země. Měla to být oblast obydlená zdejší civilizací, mělo to být sídlo Agurů, tvorů, kteří zde psali již mnoho let svou vlastní historii. Vyšli jsme z tábora směrem na severovýchod, šli jsme velmi tiše a opatrně. Nikdo z nás nemohl odhadnout reakci Agurů na naší faktickou přítomnost. Ušli jsme již dobrých pár stovek metrů, když nás zrovna pan Sheldon pobídl, abychom byli ještě tišší než je ticho a následovali ho přesně v jeho stopách. Šli jsme stále hlouběji a hlouběji do vnitra hustého lesa. Bylo slyšet zvláštní melodie a hlasy, vzduchem se linul kouř plný vůně všelijakých travin a květů. Čím víc jsme zacházeli do hlubin lesa, tím víc byl slyšet ten zvláštní zpěv, jakýsi starodávný pokřik hlásající slávu, doprovázející božskou hudbou. A pak jsme to konečně spatřili: malý tábor o zhruba pěti členech Agurů. Jeden z nich vypadal jako jejich náčelník, později jsme se dozvěděli, že to byl král celého národa Agurů. Jeden z těch členů byl jeho bratr, národní hudebník, šaman, milovník rudé barvy, agresivní válečník a prává ruka krále. Přiblížili jsme se, co nejvíc to šlo, pak nás doc. Copper zarazil, že blíž již nemůžeme. Dlouho jsme tedy v dáli pozorovali průběh tamější oslavy, dokud nás ostré hroty agurských zbraní nepřiměli ke vztyku. Chladné tváře rozjasněné ohnivýma očima spolu s máváním válečnickými oštěpy nás pobízely k přesunu do tábora ve formě zajetí. Docent Copper se jim snažil v krkolomné Agurštině marně vysvětlit náš přátelský příchod. Však to agurskou hlídku, co nás doprovázela do tábora, donutilo akorát k násilnému umlčení pana Sheldona přímou ranou do spánku. Probudil se, až když jsme byli nuceni pokleknout před pana krále. V následujících minutách hlídka podala hlášení a vysvětlila naší přítomnost v tomto táboře. Král s nosem nahoru zaujat poletujícími ptáky nad námi ani na vteřinku očima nepřelétnul, zato jeho bratr plný vzteku a nenávisti k nám, neohlášeným návštěvníkům, vydal jasný rozkaz: zabít! Agurští válečníci uposlechli rozkazu vůdce, napřáhli své zbraně a chystali se jedním švihem popravit 13 lidí. Neočekávaný výkřik krále úspěšně zastavil agurské zbraně milimetry od našich hlav a týlů. Spustila se hlasitá debata mezi bratrem a králem. Rozsudek po překladu docentem Copperem zněl: „Dám vám šanci žít. Ale vy mně musíte ukázat, proč by mělo smysl vás nechat nadále žít? Musíte splnit 4 velké zkoušky. Pokud uspějete. Můžete žít, ale vy pak muset opustit planetu Gan!“ Agurové s námi zacházeli docela slušně, jen bratr krále neustále vyšiloval a chtěl vidět naše oči v jeho drinku, jak překládal Copper. Museli jsme vrhat oštěpem, poslepu kopírovat trasu špágátku, přelstít bratra krále a nakonec se utkat s velkým bojovníkem Agurů. Naštěstí jsme všechny zkoušky absolvovali úspěšně. Nastal čas velké agruské rady. Král nás chtěl ušetřit a dokonce váhal i o přijmutí členy MASA do velké rodiny, viděl v naší společné spolupráci velkou budoucnost. Však na odpor bratra byl nucen vymyslet ještě pátou zkoušku. Bylo nutné porazit samotného šamana. Samozřejmě další úspěch!  Již nebránilo nic k uzavření míru mezi námi a Agury. Král si s námi podal na důkaz míru ruku s nabídkou pomoci. Očekával samozřejmě stejný přístup i od nás. Okamžik doteku Královi ruky s rukou pana Coppera vyvolal v bratrovi krále jakýsi záchvat, ve kterém se porval se samotným králem a rozhádal se tak se všemi příslušníky agurské rasy. Odešel z tábora se slovy plných jedu a msty! My jsme si s králem slíbili vzájemnou výpomoc a rozloučili se s Agury v přátelském rozmaru plni dobrodružství a radosti z velkého úspěchu. Pan doc. Copper nás odvedl zpátky na stanici, kde se s námi rozloučil, poděkoval nám a teleportoval se na Zem, kam upaloval s ohromující zprávou, která zvrátila celý tento vesmírný projekt, celý náš pobyt na planetě Gan.

                Dnes 14.07. začala naše velká spolupráce s agurským lidem. Bylo třeba zlepšit komunikaci mezi námi a Agury. To zajistil pan Copper svou dnešní přednáškou o českém jazyce a následnou zkouškou, u které jsme hostovali i my. Hned na to nastaly první potíže a první společné řešení. Docent Sheldon obdržel zprávu na svém komunikačním zařízení, které zdůrazňovala vážnost nedostatku zásob potravy. Nastala podobná situace jako nedávno. Na naší stanici bylo málo jídla a zásilka s dalšími potravinami měla dorazit až zítra. Agurský lid nám nabídl pomoc, ale nejprve objasnil své požadavky. Vydali jsme se proto ke stezce Agurů, kde jsme měli pomoci jedné šamance. Ta nám krkolomnou češtinou sdělila, že jídlo dostaneme, když jí přineseme zubní pastu. A tak jsme pokračovali po stezce dál, abychom získali od jiného Agura zubní pastu. Potkali jsme zrovna jednoho, co ležel u stromu a hlasitě chrápal. Po probuzení na něj od nás padla otázka, zdali by nám nemohl poskytnout zubní pastu. Vysvětlil nám, že pastu sice má, ale dá nám ji pouze v případě, když mu doneseme čerstvé mýdlo. A tímto způsobem jsme prošli stezkou až úplně na konec. Cestou jsme potkali mnoho dalších Agurů, jeden nám chtěl dát mýdlo za kapesník, ten další kapesník za šampon, další šampon za ponožky až tenhle poslední Agur na konci celé té cesty nabízel ponožky za pouhé strefení daného cíle šiškami. To se nám samozřejmě povedlo a upalovali jsme v roli výměnkářů až na samotný začátek, kde jsme provedli naší poslední výměnu pastu za jídlo. Vzájemně jsme si poděkovali, radostně se s Agury i panem docentem Copperem rozloučili a odebrali jsme se zpátky do naší stanice. Takhle šťastně tedy skončil náš první den velké spolupráce s agurským lidem.

                Den 15.07. byl velmi klidný a nerušen okolními či místními problémy, proto jsme ho využili k nabrání sil, ke zdokonalování naší stanice a k trocha odreagovaní od neustálého bádání u deskových her či při hraní fotbalu a jiných sportovních aktivit. Dnes také proběhla místní olympiáda, která popozvedla naše sebevědomí a dost protáhla naše svalstvo, a tak jsme byli připraveni na další akční dobrodružství plné nástrah, které na této planetě rozhodně nescházely.

                V sobotu 16.07 přišel chvíli po poledním klidu sám král Agurů s prosbou o pomoc. Mimo vysvětlování jeho problémů se také zmínil o jeho bratrovi. Ten prý zmanipuloval již několik Agurů proti nám a královi a rozpoutal už tak několik šarvátek, které naštěstí skončily úspěšným rozehnáním provokatérů, vyhostěním bratra krále a popravou těch pár, kteří se nechtěli poddat zase zpět králi a nechtěli se smířit s jeho názory týkajících se zejména konekce nás a Agurů. To však nebyl ten důvod, proč král přišel. Jeho poštovní systém dnes ráno selhal. Příčinnou toho bylo údajně pár rozbitých poštovních potrubí, což měl na svědomí zřejmě jeho bratr. Podstatné ale bylo, že veškerou zprávu bylo třeba doručit včas, jinak by klesl rating státní pošty a vydělalo by zbytečně moc soukromníků, mimo jiné také i jeho bratr. Bylo by moc nebezpečné, kdyby se u jeho bratra zdržovalo velké množství peněz, mohl by jich zneužít proti královi a jeho lidem. Mimo to všechno král očekával důležité informace, se kterými chtěl ještě dnes večer patřičně naložit. Proto bylo nutné všechnu poštu včas doručit na své místo. Oni pomohli nám, my teď jim. V naší stanici jsme dostali od Agurů poštu se souřadnicemi, kam se má doručit. Až na jistá zvířata, která nás neustále při progresu roznášení obálek ohrožovala, vše probíhalo v pořádku a my tak byli během pár desítek minut hotovi. Král byl nadmíru spokojen a jako dík nám předal v obálce cenné informace. Obálku měli otevřít raději až páni vědci, kteří se k nám chystali dorazit hned zítra. Do té doby bylo třeba cenné informace pečlivě uschovat a hlídat je před jejich odcizení. Bylo by velmi nebezpečné, kdyby se dostaly do rukou někomu jinému než právě organizaci MASA. S úsměvem na tváři se s námi král a jeho lidé rozloučili. Dnešní večeře nám chutnala dvakrát tak než jindy a to hlavě z dobrého pocitu pomoci a o to líp jsme se pak mohli vyspat a nabrat síly na další den, který byl velmi náročný a nebezpečný.

                Neděle 17.07. byla klíčovým dnem. Podobně jako 13.07. se odehrálo mnoho důležitých okamžiků, a padlo spoustu unáhlených rozhodnutí. Dnešní den se zapsal do agurské historie jako den oficiálního vzniku odboje proti králi, jeho lidem a hlavně organizaci MASA. Dnes se svět Agurů roztrhl na dvě poloviny: Královi muže, to byli ti oddaní králi a my a na Odboj - Agury, kteří nesouhlasili se součastným králem a jeho názory a hlavně nenáviděli lidskou rasu, ti chtěli nás, lidi, vyhostit z tého planety popřípadě zabít a zneškodnit špatnou hlavu této planety, krále, a do čela království postavit bratra současného krále. Samozřejmě v čele toho všeho stál královo zlý bratr. Ale pojďme si říct, jak se to všechno vlastně semlelo: Hned po ranním nástupu k nám zavítal Dr. Freeman. Dozvěděl se o cenných informacích a žasl nad jejich informační hodnotou. Ihned poté se odebral zpátky na Zem se slovy, že nechá rychle svolat zasedání představitelů MASA a cenné informace se nechají projednat. Profesor Gordon k nám již ten den zpátky nedorazil, ale za to přišel docent Copper s výsledky dnešního jednání: Z cenných informací bylo patřičné, že je možné vybudovat jakýsi portál mezi planetou Gan a planetou Zemí, a tak propojit naše civilizace a vzájemně si vycházet vstříc. Naše soužití by mohlo mít obrovskou budoucnost. Bezcenné zemské nerosty jsou pro Agury velmi vzácné a znají jejich využití. Naopak my bychom mohli využít jejich velký nezájem o křemík, zlato a hlavně Rudý kámen, který by se mohl stát v někdy v budoucnu alternativním palivem! Představa to byla krásná, ale bylo to vše ještě třeba projednat s agruským lidem, zejména s panem králem, a tak pan Sheldon nechal svolat mezinárodní zasedání, kde jsme měli my s panem Cooperem zastupovat organizaci MASA a král s jeho zastupiteli, včetně jeho bratra, budou reprezentovat Agurské království. Vydali jsme se všichni hluboko do lesa, kde na nás již agurští představitelé vyčkávali. Byl to takový menší tábor. Všichni Agurové seděli v kruhu a byli zcela zticha, dokud jsme si nepřisedli a tím nezapočali jednání. Jako první promluvil král, ptal se, proč bylo nutné toto zasedání svolat a co máme důležitého na srdci. Pan docent Cooper mu všechno vysvětlil, objasnil mu všechny plány organizace MASA. Král reagoval velmi kladně a po krátké radě s jeho rádci prohlásil, že se mu plán o zbudování portálu mezi planetou Gan a Zemí a tím dovést naše civilizace k jakési formě soužití velmi zamlouvá. V tu chvíli však královo bratr plný vzteku a nesouhlasu způsobil obrovský povyk a rozhádal celou radu. Nikdo z nás netušil o čem se Agurové dohadují, mluvili totiž svým jazykem. Pan Sheldon něco odhadoval a něco málo pochytával. Bratrovo králi se ten plán samozřejmě nelíbil, měl již dost krále a jeho rozhodování. Chtěl nastolit nový režim, kde by vládl on, s názory Agurů, kteří nesnesou přítomnost lidí! Verbální bitva se strhla v bitvu skutečnou. A tu bratrovo král zvolávající „Aguæ´!“ poprvé představuje oficiální vlajku odboje. Ozdoben rudými praporky, náramky, korálky, rudou sukní a páskem obvázaným na pravé paži, na kterém byl stejný znak právě jako znak zářící na vlajce. Prapor s krvavě rudou barvou a děsivě černým až hrůzostrašně temným znakem Odboje právě vlál nad hlavami nás všech. Král nemohl uvěřit, co se děje. Věděl, že jeho bratr neměl lidi nikdy v lásce, dokonce ani samotného krále nikdy neměl rád, ale netušil, že by kdy mohl udělat něco takového, postavit se přímo proti králi a nám lidem, snažit se svést na svou stranu mnoho dalších Agurů. Bratr tímto okamžikem vyhlásil válku, Odboj, ke kterému se již bratrovi podařilo svést několik jedinců, stál čelem Královo mužům, tedy těm, kteří byli králi stále oddaní a chtěli s jeho bratrem rychle skoncovat. Král honem nevěděl, jak má jednat, byl velmi vystresovaný a emocionálně zahlcený. Však pro bezpečí a klid nás všech se po pár vteřinách rozhodl jasně: Vlasti zrada a spiknutí se proti králi, to se nesmí tolerovat! Zavražděte mého bratra a zneškodněte veškeré spiklence a jakékoli spolupracovníky Odboje. „Nechť jsou popraveni všichni ti, kteří jen málo projeví sympatii s mým bratrem, ti, kteří jen málo pomůžou Odboji, ti, kteří se čímkoli postaví proti svému králi a poslušným občanům Agurského království nebo organizaci MASA!“ Královo prohlášení zastrašující všechny Odbojáře nesoucí jasné závěry rozpoutalo bitvu. V průběhu bitvy jsme měli za úkol zneškodnit hlavního lídra Odboje, tedy bratra pana Krále. Ten si však na svou stranu získal během boje všechny příznivce pana krále a v táboře, kde se konalo zasedání, již nezbyl nikdo, kdo by krále ochránil, kromě nás, a tak pan král zahájil ústup do nedalekého tábora. Po odboji jako by se slehlo. Nikde nikdo. Krále jsme po cestě do tábora, kde na nás čekají posily, museli důkladně chránit. Téměř nalepeni na něj jsme rychle, ale potichu putovali k našemu cíli. Najednou po pár metrech ušlé cesty se z křovin hlubokého lesa ozval děsivý křik jasně zvolávající slávu odboje a čistotu Agurů: „Aguæ´!“. V tu chvíli vyběhli asi tři, nebo dva členové Odboje a vrhli se na nás a na krále. V pozadí tohoto velkého chaosu postával královo bratr, který podporoval Odboj agurským povykem a válečným zpěvem. Naštěstí jsme se dobře ubránili a po pár minutách se Odboj vytratil stejně tak, jako se tu objevil. Pokračovali jsme po cestě do tábora dál. V průběhu našeho přesunu na nás Odboj zaútočil ještě několikrát, naštěstí však pokaždé neúspěšně, i když v poslední šarvátce těsně před branami tábora plného posil jsme měli velké štěstí. Po příchodu do tábora, jsme už krále bránit nemuseli, tomu byla opatřena již kvalitní agruská obrana. Naším novým cílem bylo spolu s čerstvou posilou zbavit bratra členů Odboje, a tak ho učinit zcela slabým a bezbranným. Po několika minutách válčení se nám to povedlo a my tak mohli všichni společně zaútočit na královo bratra. Ten se dal zbaběle na útěk s hlasitým varováním, přísahou pomsty a návratu Odboje v plné síle! Král nám poděkoval a obdaroval nás tričky s logem organizace MASA jako vyjádření díku. Upozornil nás na vážnost situace. Udělal jistá opatření, rozloučil se s námi a uháněl do hlavního tábora Agurů, kde na něj již čekala agurská rada a mělo se jednat o tom, co bude dál a jak zabránit co nejvíce jakémukoli prolévání krve a občanským nepokojům. Spolu s námi do stanice nechal poslat nějaké posily, které nás hlídali přes den i noc. K realizaci portálům zatím nedojde, válka celý proces naprosto zastavila a dokud nebude na této planetě klid, nemá smysl tento projekt nějak dál realizovat, a tak nám pan docent Cooper dal za úkol cenné informace znovu uschovat a pečlivě hlídat, aby se nedostaly do špatných rukou. Poté se s námi rozloučil a odebral se do teleportu s aktualitami, které byli třeba prodiskutovat na dalším zasedání organizace MASA. Dnes začala válka! Na této planetě již není bezpečno…

                Pondělí 18.07. bylo regeneračním dnem. Královi muži rozháněli drobné shluky Agurů s názory Odboje a jejich protesty byly rychle utlumeny. Čili až na drobné výjimky Agruské království vykonávalo klasické činnosti běžného dne. I my jsme dnešek využili pro jisté úpravy a opravy na naší stanici, pro načerpání nových sil a relaxaci. Hráli jsme různé hry a snažili se využít co nejvíce volného času, protože jsme neustále byli v očekávání dalšího boje s Odbojem.

                Dnes v úterý 19.07. nás zřejmě v noci navštívil Odboj. Totiž když přišel dnes dopoledne Dr. Freeman se zprávou, že zasedání MASA rozhodlo o přesunu cenných informací na Zem z bezpečnostních důvodů, byli jsme šokováni. Jelikož místo, kde byly informace ještě včera pečlivě uschovány, bylo teď obyčejným místem jako kdejaké jiné. Hledali jsme, jak jsme jen mohli, ale nenašli nic. Ve chvíli, co jsme panu Gordonovi, objasnili situaci, dostal jakýsi záchvat a padl do bezvědomí. Po úspěšném probrání pana Freemana nám vynadal, protože právě jemu teď bude vynadáno. Nikdo neudělal žádnou kopii a Dr. Freeman za informace zodpovídal. Profesor Gordon jednal ihned. Nechal svolat agurskou radu, na kterou však tentokrát dorazil sám bez nás. Poté mu začalo jednání na Zemi s organizací MASA. Vrátil se proto až odpoledne s novými informacemi. Oznámil nám, že je více než pravděpodobné, že to má celé na svědomí Odboj. Nikdo sice neví, kde přesně cenné informace teď jsou, ale existuje prý nějaký Agur, jenž má mapu a hodlá s námi o její ceně dnes smlouvat. „Měl by dorazit, co nevidět.“ A skutečně. Jen po pár vteřinách, co to profesor Gordon řekl, se jakási postava belhala po dvou i po čtyřech k nám do tábora. Začala k nám promlouvat agurštinou, a tak Dr. Freeman překládal. Prý že se dnes dopoledne velmi silně pohádal se svým bratrem, jelikož se chtěl dát na stranu Odboje, a v zápalu souboje roztrhli mapu na dvě části. On má bohužel pouze jednu část, avšak i přesto je odhodlán nám ji darovat, pokud ho tedy přesvědčíme o tom, že si ji skutečně zasloužíme, že jsme připraveni se na takovou výpravu za informacemi vůbec vydat. Zadal nám mnoho náročných úkolů, které jsme museli po týmech alfa, beta a gama splnit. Povedlo se! Byl námi velmi potěšen a s radostí nám mapu dal. Ještě než odešel, tak nás důrazně varoval před jeho zlým bratrem, který je nejspíš už členem Odboje. „Je dost možné, že se zde objeví a bude po vás ten kousek mapy chtít, aby ji mohl jako celek zničit.“ A tak jako přišel, zase odešel. Profesor Dr. Freeman se s námi rozloučil, řekl, ať tu část mapy dobře schováme, a odcestoval zpátky na Zem na další svolání členů MASA. My jsme na Ganu, plni očekávání příchodu zlého bratra, hlídali každý každého navzájem. Jednalo se o velmi nebezpečnou situaci. Blížil se večer a veškerý svit již dávno opustil náš kraj. Najednou slyšíme křik a paniku. Někdo dorazil do tábora. To zlý bratr držíc rukojmího, jednoho z našich členů. Něco na nás zbrkle křičí v agurštině. Už jen z toho jak vypadal, bylo zcela patrné, že členem Oboje již je, a proto nebylo radno si s ním zahrávat. Zahalen v rudém ošacení, ozdoben rudými korálky, pomalován válečnými barvami a jako šperk všeho měl uvázanou rudou pásku se znakem Odboje na pravé paži. V tu chvíli dorazil i pan Dr. Freeman. Splašeně se snažil zjistit, co se stalo, a následně začal se zlým Agurem vyjednávat. Chtěl náš kousek mapy, jinak prý rukojmího zabije. Nelhal! Profesor Gordon musel něco dělat. Nechal přinést náš kousek mapy. Dr. Freeman řekl, že vymění tu část za rukojmího, ale to neudělal. Když zlý Agur rukojmího pustil, Gordon si zkrátka mapu nechal. „Lhát se nemá, ale ohrožovat na životě také ne a už vůbec ne děti.“ Obhájil se profesor. Zlý Agur se plný vzteku do pana vědce pustil. Naštěstí se podařilo Gordonovi zbavit ho jeho zbraně. On mu však zase naoplátku zničil veškeré materiáli, co měl Dr. Freeman ve svých deskách, a dokonce mu poškodil i brýle. Po krátké bitvě došli naštěstí k rozumnému řešení. On chtěl naší část mapy, my jeho. Zlý Agur navrhl, abychom se s ním utkali v národní hře. Národní hra Agurů je v podstatě totéž, co Jungle Speed u nás na Zemi. Když prohrajeme, dáme mu naší část, pokud on, tak naopak. Utkal se s ním každý tým. Dohromady se tedy hrály 3 hry, a tak bylo jasné, kdo bude vítězem. Bylo to velmi těšné, ale po dlouhé a napínavé hře jsme skutečně zvítězili my. Zlý Agur z toho nebyl moc nadšený, ale slovo dodržel. Když už s úsměvem na tváři gratuloval profesoru Freemanovi a zrovna mu předával druhou část mapy, tak z ničeho nic vytáhl z opasku kudlu a pana Dr. Freemana probodl. Ten se svalil s obrovským křikem na zem. Zlý Agur vzal obě části a dal se na útěk. Profesor Gordon chvíli sténal, ale pak se vzchopil a hlasitě volal v agurštitě o pomoc. Z lesa se vynořila trojčlená garda pana Krále. Nezaváhali ani na vteřinku. Bleskově si rozdělili úkoly. Dva utíkali polapit zlého Agura a jeden se staral o zdraví profesora. Oboje provedli úspěšně a naprosto dokonale. Zlý Agur byl pak pro výstrahu Odboje na místě popraven. Profesor Dr. Freeman z posledních sil zažádal, zda by nemohl provést popravu aspoň někde za rohem hlavní budovy našeho tábořiště. Přes drobné odmlouvání doktorovi vyhověli. Královi muži nám pak dali obě části mapy, popřáli nám mnoho zdaru a odešli i s panem profesorem, který chvíli váhal, do které nemocnice chce odvést. Jestli do zemské, či ganské. Ale jelikož povinnosti volali, musel být nakonec transportován na Zem. Další náročný den za námi a my se pomalu chystali na kutě. Zítra nás čeká velká výprava, a tak musíme mít mnoho energie.

                Středa 20.07. vypovídala svou náročností o třech klasických dnech. Vědec nám ponechal ze včerejška jasné instrukce. Měli jsme vyrazit na dané místo, kde se údajně nacházely cenné informace, co nejdříve, abychom o mapu náhodou nepřišli. Cesta byla až na pár vosích hnízd, nebezpečných strání a několik náročnějších kopců velmi příjemná a díky kvalitní konverzaci v průběhu cesty rychle utekla a my se konečně ocitli na daném místě. Jednalo se o historickou památku (jedna z mála na této planetě) na břehu zdejší řeky. Místo jsme rychle a řádně prohledali. Cenné informace však nikde. Na chvilku jsme to vzdali a začali uvažovat o návratu na stanici. Tu ale najednou někdo z nás přece jenom něco našel. Nebylo to sice to, co jsme hledali, ale všechno to vysvětlovalo. Byl to vzkaz od někoho, komu evidentně záleželo na celé této planetě a jejím bezpečí. Bohužel si nevzpomenu, ani kdybyste mě mučili, co přesně na něm bylo napsáno, avšak troufnul bych si to vyjádřit vlastními slovy podle paměti: „Cenné informace byly pro dobro nás všech přepraveny na mnohem bezpečnější místo. Nepokoušejte se je vyhledávat, nechceme ublížit, avšak pokud to bude nutné, zasáhneme!“ I přesto všechno jsme celé místo ještě jednou prohledali, člověk nikdy neví. Nic. Smířili jsme se s tím a odebrali se zpátky na stanici drobet větší oklikou, abychom si tuto krajinu ještě před odletem zpátky na Zem trochu užili. Po našem příchodu na stanici jsme odpočívali. Chvíli na to přišel Dr. Freeman. Ptal se co a jak. My mu všechno převyprávěli. Nebyl z toho vůbec nadšený. Bylo třeba si celou tu záležitost objasnit. Je třeba jednat o tom, co bude dál. A tak profesor Gordon nechal na zítřek svolat zasedání, na které dorazí samotný král Agurů, jeho bratr (tedy představitel Odboje) a někdo ze zastupitelů MASA. „Tahle situace se už nějak musí vyřešit.“ Poděkoval nám, rozloučil se s námi a odebral se do teleportu, aby se transportoval na Zem.

                Ve čtvrtek 21.07 tedy proběhla velká diskuze mezi představiteli všech momentálních mocností (MASA, Odboj, Královi muži). Začalo to příchodem docenta Coppera, ten nás všechny svolal a vysvětlil nám, jak se při takovém jednání máme chovat, aby vše proběhlo hladce. Chvíli na to přišel král Agurů, doprovod a zbraně ponechal pro zvýraznění mírového příchodu před hranicemi našeho tábora, stejně tak učinil i jeho bratr, jenž dorazil zhruba dvě minuty po králi. Začátek byl velmi klidný. Pan Sheldon připomněl, proč jsme se tu všichni vlastně sešli a o čem se budeme bavit. Mimo válečných záležitostí chtěl také jednat o cenných informacích a o tom, kdo je tedy má a kde jsou. Všechno probíhalo v agurštině. Dokonce i král pro tentokrát ani česky nepozdravil. Docent Copper se s králem shodl po delší době debatování na tom, že cenné informace vzal Odboj a přepravil je na jiné místo, kde je teď ukrývá. S tím však představitel Odboje velmi hlasitě nesouhlasil a začal se cítit velmi dotčen. Odtud se celá diskuze podobala spíše třem vzteklým, zlým a chtivým dětem, jež mají pouze jedno autíčko, než rozumnému jednání třech moudrých a dospělých vládců. Po verbální přestřelce mezi králem a jeho bratrem se drobet uklidnili a začali se oba víc pouštět do pana Sheldona. Tento boj nakonec skončil u obvinění organizace MASA z toho, že informace vlastně mají oni a snaží se jen rozhádat Odboj a Královi muže, aby se mezi sebou vyvraždili a Gan pak byla pouze v rukou lidí. Následovalo dalších 5 minut nesnesitelného povyku, který byl ukončen až králem, jenž se rozhodl toto jednání opustit s jasným závěrem. Odboj a organizace MASA jsou jeho nepřítelem. Po odchodu pana krále zavládlo chvíli ticho. Docent Copper se potom snažil zmírnit alespoň vztahy mezi Odbojem a námi. To se však zvrtlo ve „rvačku“ a následný odchod představitele Odboje, který měl závěr z tohoto jednání též naprosto jasný: Počet nepřátel se sice nezměnil, ale zato rapidně vzrostla nenávist k nim. V táboře jsme nakonec zůstali jen my s panem Sheldonem. Bohužel jsme přišli i o přátelství s králem a tedy i jeho válečnou podporu. Naopak jeho válečníci teď byli hnáni proti nám. Tahle situace je velmi vážná. Bude zřejmě nejlepší, když planetu opustíme, co to jen pude. Schyluje se k velké válce, nevíme, kde jsou cenné informace a přišli jsme o velkou militární ale i ekonomickou podporu, nemáme téměř nic. Docent Sheldon se obával nejhoršího. Když se s námi rozloučil a odcestoval zpět na Zem, nechal k nám dopravit nějaké hlídky, pro větší bezpečnost na stanici. Organizace MASA teď jednala, co dál. Zda se má celý projekt zrušit, nebo se má urychleně najít nějaké diplomatické východisko, než vypukne válka. Nikdo z lidí nechtěl přijít o přístup k tak vzácné planetě jako je Gan. Proto se rozhodlo pro plán B, tedy urychleně vyhledat diplomatické řešení a mezitím najít a získat cenné informace. Bez nich by celý projekt byly jen vyhozené peníze. Dnes večer nikdo z nás nešel spát s klidnou duší. Každý byl plný těch nejhrůznějších obav. K válce stačí jen málo - naše životy jsou ve velkém ohrožení…

                „Pííísk! Alarm! Poplach! Pííísk! Přepááád!“ Nenápadně se prodíralo do našich spánků, dokud nás to nedonutilo vstát a uvědomit si, že se nejedná o žádnou noční můru ale skutečný přepad! Venku před stany pobíhal zmateně Dr. Freeman se svou ultra-super svítilnou a snažil se s relativně klidnou hlavou utišit naší zvědavost a seskupit všechny členy do nějakého bezpečného útvaru, kde nás bude mít všechny pod dohledem. Prásk! Buch! Agrrr!! Fíí!! Prásk! V tom obrovském zmatku jsme si ani neuvědomili, že prší. Profesor Dr. Freeman nám proto doporučil, abychom si vzali pevnou nepromokavou obuv a nějaké teplé oblečení. Pomalu jsme se v neskutečném hluku dozvídali, co se vlastně děje. Buch, bum, prásk! Zrovna nám agurská pyrotechnika ochromila na moment sluch, a tak se Dr. Freeman musel, což dělá velmi nerad, opakovat. Objasnil nám situaci: Je cca půl druhé ráno. Náš tábor byl přepaden Odbojem. Pan profesor Gordnon byl upozorněn bezpečnostním systémem, a proto se sem ihned vydal, aby nás včas probudil a my tak již při smyslech nemohli být napadeni. Bohužel i přesto, že chvátal, jak jen mohl (dokonce prý vynechal kafe), nedorazil včas. Totiž když jsme se na příkaz pana vědce rozpočítali, odhalili jsme nepřítomnost dvou členů. A čilou náhodou to zrovna byli ti členové, kteří v tuhle chvíli měli mít hlídku. Po zklidnění situace, jsme se snažili v táboře konečně pořádně rozkoukat. Hlídka tu nikde nebyla. Z hřiště se najednou ozval dívčí křik. Rychle jsme tam v čele s profesorem běželi, abychom zjistili, o co jde. Naší hlídku unášel přepadající Odboj, který se dal již na ústup. Aby však získal náskok, ohrozili nás nebezpečnou ohnivou zbraní, která šlehala plameny metry daleko. Bylo nutné vyčkat, až se ta ohnivá show zklidní, než jsme mohli pokračovat v honu za Odbojem. Měli sice veliký náskok, ale my jsme zase měli v čele zkušeného a velmi inteligentního génia, který si dnes na pomoc přivedl svého učně. Musím podotknout, že to bylo až komické, když se učeň pana profesora Freemana pozastavil nad praobyčejnou kaluží vody a byl silně ohromen. Po krátké odborné analýze tohoto objektu, hon za Odbojem pokračoval. Najednou nás Dr. Freeman zastavil, řekl, abychom se ztišili. Chvíli jsme byli potichu. On pak pomalu a tiše vykračoval napřed. Ohlédl se na nás, a pak směrem do hlubokého lesa. Nikdo z nás vůbec netušil, kde jsme. Dr. Freeman byl velmi záhadný. Po chvilce váhání se odvážil a do lesa vkročil. Neustále nás utišoval. Zdálo se, jako kdyby něco viděl. Byl od nás již dobrým deset metrů. Všichni jsme zcela napjatí vyčkávali, co se bude dít, co Dr. Freeman objevil. „ÁÁÁÁÁÁÁhh!!“ Výkřik profesora Gordona nám nahnal strach. O vteřinu déle jsme se však dozvěděli, že to bylo zcela zbytečné. Lekl se stromu. To by se ale prej stalo komukoliv, protože ten strom byl úplně jiný, než ty ostatní, měl naprosto neobvyklý tvar. Celý zbytek cesty jsme se proto již raději drželi stop, které za sebou šikovně hlídka unášena Odbojem zanechávala (ve formě odhozeného oblečení, náramků a podobně) a zbytečně neslézali z cest, přičemž se nás nenápadně snažil Dr. Freeman přesvědčit, abychom o tom nikomu neříkali, zvláště pak ne jeho kolegovi docentu Copperovi. Konečně jsme Odboj dohnali! Vypadalo to však spíš jako past. Vyvedli nás ven na louku a obklíčili, aniž bychom o tom aspoň trochu tušili. Skoro na druhém konci v pravém rohu louky bylo vidět červené světýlko, tam byla naše hlídka, kterou zajali. Zahájili na nás útok ze všech stran, postupně se však stáhli jen na jednu stranu, zrovna na tu, kde byli zajatci. Hlídali je pečlivě, ale naše strategie byla neporazitelná… Po půl hodince boje jsme měli naše uloupené dva členy zpátky v táboře zdravý a pořádku. Dr. Freeman ještě párkrát zrekapituloval a shrnul, co se zde vlastně odehrálo a odcestoval zpátky na Zem. Ještě před tím nám však oznámil, že s největší pravděpodobností se celý tento výzkumný projekt zruší a možná, pokud se situace nezlepší, již zítra, resp. dnes, tuto planetu opustíme pro bezpečí nás všech. Tohle bylo už příliš. A to byl jen začátek…

                Je pátek 22.07., my se společně s ostatními členy týmu probouzíme z dnešní noční můry. Sychravé počasí podpořilo špatnou morálku a pozdvihlo vážnost momentální situace. Vítr je slabý, vzduch velmi dusný - ticho před nenasytnou bouří. Pomalu shromažďujeme materiály, vzorky a průběžně si pakujeme osobní věci. Připravujeme se na cestu zpět na Zem. Všichni jsou zcela vyčerpáni, nikdo již netouží po jakýchkoliv šarvátkách s Agury, všichni chtějí domů. Zdá se, že jde všechno podle plánu. Vše se ale komplikuje, když přichází v odpoledních hodinách Dr. Freeman se strhujícími novinkami. Organizace MASA zamítnula náš předběžný odjezd z planety Gan, požaduje po nás, abychom zjistili, kde se cenné informace nacházejí, dříve planetu nesmíme opustit. Naší povinností není informace získat, ale ověřit si jejich existenci, tak učiníme pouze, pokud je na vlastní oči uvidíme; tedy bylo nutné je zprva vyhledat. Profesor Freeman naprosto chápal náš hlasitý nesouhlas, avšak s tím jsme do tohoto projektu všichni šli, mohlo se stát cokoliv. Pan Gordon se nám snažil pomoci s jeho kolegou, jak to jen šlo, a proto hned potom, co se dozvěděli, že je nutné informace najít, spustili jejich informační síť. Měli nějaké dobré kontakty jak u Odboje, tak mezi Královo muži. Výsledky se dostavily dnes dopoledne: Je tu čtvrtá strana. Cenné informace uchovávala velmi mocná osoba, které záleželo na dobru celé této planety. Dalo by se říci, že šlo o jakéhosi boha, jenž se snažil tento svět spasit. Vědci to stvoření však neradi nazývali bohem. Tento údajný bůh planety Gan, informace přechovával u sebe; sledoval tím náš urychlený odjezd, nezájem návratu, spokojenost Odboje a následný rozpad této čerstvě vzniklé strany a tedy navrácení celosvětového míru. Kéž by to takhle brali všichni, nemuselo by dojít na nejhorší… Dr. Freeman nám doporučil vzít si pevnou obuv, řádně se napít a pomalu nás všechny shromažďoval a připravoval na velkou akci. O co jde, nám vysvětloval při cestě na osudné místo. Dr. Freeman společně s jeho kolegou docentem Copperem identifikovali místo, kde se nachází jistý bůh planety Gan a tedy i cenné informace. Když už nám bylo známo místo nálezu cenných informací, byla by přece jenom škoda toho nevyužít a nepokusit se jich nějakou, pokud možno diplomatickou, cestou zmocnit. Možná by se to povedlo, kdyby ostatní strany neuvažovali stejně. Evidentně jsme nebyli jediní, kdo zná onu oblast. Totiž po příchodu na místo cílu, nás překvapila přítomnost Královo mužů a Odboje. Sešli jsme se tu všichni – včetně samotného boha. Představitelé stran se pustili do jednání. Bůh mlčel, občas se smál, občas se mračil. Odboj toužil po krve prolití, chtěl se mstít a zmocnit se cenných informací. Dr. Freeman válčit odmítl, nehodlal riskovat naše životy a nechtěl brát životy ostatním. Královi muži však pod vedením tvrdohlavého krále, který byl zaslepen nenávistí svého bratra Odboji, k válce přikývli. Profesor Gordon se společně s námi ostatními snažil i přesto válku všem rozmluvit. Snažil se vysvětlit, že je to zbytečné. Bylo to však marné, a tak Agurové zaslepeni nenávistí k svým bratrům a sestrám směřovali k vlastní zkáze. Samotný bůh se do velké bitvy zapojoval pouze pasivně, aby vyrovnával rovnováhu zla a dobra. My jsme se zapojili pouze obrannou strategií, dokud tuto situaci nevyřeší námi vyslaní diplomaté. Trvalo to desítky minut, spoustu mrtvých, a my konečně přesvědčili Královi muže k diplomatickému řešení, Odboj však odmítl. Válečné pozice se radikálně změnili. My a Královi muži proti Odboji. I přes nezájem Odboje o diplomatické řešení jsme naše diplomaty z pole nestáhnuli. Udělali jsme dobře. Totiž po dalších desítkách minut společně s králem Agurů se jim podařilo přesvědčit i Odboj. Stálo to krále i nás však plno úsilí, surovin a jiných obětí. Požadovali například náš odjezd, rezignaci krále a zneškodnění cenných informací! Nikdo již nechtěl další násilí, další krev, a tak všichni i docela rádi na tyto podmínky přikývli. Válka naštěstí skončila brzy, i když ve srovnání s počtem mrtvých, trvala věky. Mohlo se tomu předejít, kdyby s mocí nemanipuloval vztek a jiné emoce, se kterými by se takto mocní lidé měli umět vyrovnat a jednat s chladnou hlavou! Po příchodu boha jsme sesedli do kruhu, zapálili dýmovnice míru a cenné informace nechali shořet v plamenech společně rozdělaného ohně. Vlajka Odboje byla zlomena ve dví samotným bratrem krále. Agurové zase tvořili jeden celek. Král Agurů nás obdaroval a představil svého nástupce, svého bratra jako nového krále. Nezbývalo už jen nic než mír řádně oslavit u táborového ohně a rozloučit se. Zítra se vracíme na Zem…

                Možná vám teď připadá, že celá expedice na vzdálenou planetu Gan dopadla pro organizaci MASA docela špatně. Musím však nesouhlasit. Nepodařilo se sice propojit agurskou a lidskou civilizaci, nebylo nám umožněno dolovat Rudý kámen. Ale zato jsme získali spoustu užitečných zkušeností, které si určitě najdou své uplatnění i v civilním životě a navěky byli poučeni o tom, že výprava za poznáním cizího často vede k poznání sama sebe…