Celoroční hra 2007/2008 aneb Útěk z Očistce

Téma blogu: 

Následující zápis o poslední celoroční hře je z celého roku plus tábora. Je tu relativně dopodrobna popsaná celá skautská hra, spíše jako kniha než jako nějký popis či pravidla. Jakékoliv připomínky, dotazy a žádosti pište do komentářů, určitě to postupem času doplním. Jinak co si můžete z toho textu odnést? Je zde všechno o tom, jak otevřít portál pomocí sedmy kamenů, počínaje lezením po horolezeckých stěnách, souboj s Yetim, průchod peklem až průchod samotným portálem. Úplně nahoře je zkrácená verze celého příběhu pro ty, co nemají čas si to celé přečíst. Pak následuje podrobná verze. Níže si můžete přečíst nejlepší a nejzábavnější momenty z naší celoroční hry a potom následuje skromný bestiář všech postav, které měli nějaký příběh. Přeji příjemné čtení.=)

Firma TTT (Kanec, Doktor, Mc Samičák)

Zkrácená verze
Parta lidí se probudila na neznámém ostrově neznámo kde. Postupně se dozvěděli, že jsou v očistci a k záchraně musí sehnat sedm kamenů zasadit je do portálu a společně utýct. Ke každému kameni se váže nějaká zkouška. A tak postupně plní zkoušky od kamene země, kde lezou po horách, kamenu větru, kde bojují s uragánem, kamenem sněhu, kde zdolávají ledovce a plíží se kolem Yetiho, kamen přírody, kde zasazují bobule a mluví s elfy, kamen vody, kde staví přehrady a mění koryta vody, kamen ohně, kde zapalují, ale nic nesmí chytnout. Mezitím se také setkali se zombiema a s dalšíma skupinama, které taky pátrají po kamenech. Dokonce jim byl jeden kámen odcizen a po splnění třech úkolů ho získali zpět. Chvíli před posledním kamenem byli nechtěně rozděleny na čtyři rasy : Elfové, Trpaslíci, Upíři a Vlkodlaci. Čtyři rasy, které se nesnášejí. Bojovali o poslední kámen, vyvolávali ducha, procházeli peklem až se nakonec spojili, zdolali poslední překážku a společně prošli portálem.

Podrobná verze
Všechno to začalo tím, že jsem se ocitl z ničeho nic na neznámém místě. Neznámo kdy, kde ani proč. Když jsem se po čase rozhlídl, zjistil jsem, že nejsem sám a že je tu několik dalších lidí se mnou. Po seznámení se ukázalo, že mají stejný příběh jako já. A to že neví proč tu jsou a jak se tady vzali. Neměli jsme u sebe prakticky nic až na nějaké to oblečení. Prohledali jsme okolí a našli starou chatku. Tam jsme se ubytovali a nadále přežívali. Několik dní, týdnů, až jsme objevili ve sklepě dvě zvláštní věci. Zlatá koule a deník. Deník byl zničený a potrhaný, ale i tak jsme z něj dostali pár informací. Patřil člověku, který zde byl před námi. Zapisoval každý den. Ke konci píše něco o nějakém předmětu, který mu pomáhal a také o nějaké možnosti úniku. To jsme ale nedokázali přečíst. Po několika dnech nám zlatá koule vyplivla lísteček. Říkáme jí od té doby věštba, protože dokáže poradit. Postupem času se dozvídáme, že jediná možnost úniku odtud je sebrání magických kamenů a otevření portálu. Dostali jsme také seznam šesti kamenů, které je potřeba sesbírat. Kamen země, ohně, přírody, sněhu, vody a větru. Po několika dnech se nám v chatce objevil tajný kód. Nikdo z nás ho nedokázal přečíst. Věštba nám poradila, že jediná možnost jak to přečíst je dojít do místních hor a najít klíč. Po nalezení klíče jsme zjistili, že zpráva otevírá cestu do místních spletitých chodeb, kde se dá najít kámen země. Našli jsme ho.
Čekali jsme několik dní na další věštbu. Žádná nepřišla. Místo toho k nám zavítal muž, který vyprávěl něco o místním uragánu. O sestupu pána větru na zem. Dostali jsme z něj akorát to, že existuje svědek tornáda. Nedaleký kovář. Kováře jsme našli a ten nás odkázal do lesů na sever. Našli jsme tam ohromnou spoušť po tornádu a také vyrytá písmena do země. Tato písmena dala dohromady hádanku. Trvalo nám to několik hodin, ale po vyluštění a vyřčení správné odpovědi se před námi zhmotnil samotný kámen. Děkujeme ti pane větru.
Neuběhl ani týden a věštba nás varovala, že v severních zemích hrozí povstání mrtvých a kolaps přírody. Zlý duch se snaží zničit svět. Musíme mu v tom zabránit než nastane Halloween. Dorazili jsme na místo. Spojením dvou magických svitků se dovídáme, že momentální polohu zlého ducha ví pouze dracula a ten nedá nic zadarmo. To byla taky pravda. Mezi námi začali odpadávat lidi. Umírat na smrtelné kousnutí. Mezi námi byl upír. Do večera jsme ho našli ale stálo nás to mnoho sil. Snažili jsme se z něj vymlátit, kde najít Draculu. Pomohlo až když jsme ho postavili před kříž. V lesích. Na jih. Byla jeho odpověď. Vydali jsme se za ním. Každý z nás mu nesl kapku své vlastní krve. Draculu jsme našli a po dlouhém rozmýšlení nám to pověděl. Zlý duch utekl nedávno z hrobu pomocí jednoduchého kouzla. Jesli se tam dostaneme v čas, dokáže podle magických sil přesně říct, kde se nachází. Naše kroky vedli na hřbitov. Ale bylo už příliš pozdě. Halloweenská noc nás zalila. Vyšel měsíc. Proti nám stál zástup zombii. Poschovávali jsme se v keřích a všude možně. Museli jsme počkat až projdou kolem nás. Neměli by jsme jinak šanci. Prošli. Jenže dva z nás vzali s sebou. Když už konečně bylo ticho, shromáždili jsme se na cestě a dohadovali co dál. Nemohli jsme tam naše lidi nechat ale nikdo nevěděl co s nima je a kam mají namířeno. Jeden z nás přiběhl se slovy, že byl u toho hrobu, že proběhl zombiim co mi jsme se schovavali a že ví kde se nachází pán zla. Vráceli jsme se zpět do našeho tábora. Po cestě na nás ovšem znova zaútočili zombie. Strach nám koloval v žilách. Během bitvy se nám ale nějakým zázračným způsobem povedlo zachránit ty dva zajatce. Bohužel pár lidí padli za vlast. Pohled na zkrvavená těla mě strašil dlouho po nocích. Hned druhý den jsme vyrobili kříž, který jsme v zápětí posvětili. Večer jsme zaútočili. Ducha jsme přemohli. Ten nám vypověděl zajímavý příběh a nakonec se ukázalo, že jsme dostali toho nepravého. Ti skuteční odpůrci byly o kus dál. Sada, hra, zápas. Porazili jsme je.
Následoval šťastný návrat domů. Do našeho příbytku. To už začali mrazy. Opravili jsme chajdu. Začali jsme si uvědomovat, proč jsme vlastně tady a z dalších zpráv od věštby, studováním deníku a dalších věcí, jsme dali dohromady, že jsme tady z jednoho prostého důvodu. Byli jsme v očistci a naším úkolem je očistit své duše od spáchaných hříchů. Aby jsme dokázali, že na to skutečně máme, musíme sehnat všechny kameny a otevřít portál. Projdou jenom ti nejsilnější. Po Vánocích nám věštba řekla, že tajemství sněhu a mrazu se ukrývá po cestě za severkou. Cesta tří králů. Vylezli jsme na vrchol sněžné hory. Kámen sněhu také nebyl zadarmo. Urputná mrazivá bitva proti Yetimu. Jediný způsob jak ho porazit bylo uspat ho. Jakmile zařezával, prohledali jsme jeho doupě a okradli ho o jeho kámen. Kámen sněhu nám patřil.
Následovala chvilka klidu. Přes věštbu jsme se dozvěděli, že místní elfové žádají o pomoc. Kontaktovali nás, protože věděli, že mi jsme schopný pomoci. Aby jsme za nimi dorazili skutečně jenom my, po cestě na nás připravili nástrahy. Prošli jsme je všechny a tím dokázali, že jenom my jsme ti pravý. Ve hvozdu jsme potkali elfa. Ten nás seznámil se skutečností, že příroda umírá. Dal nám semínka a poprosil o zasazení nové přírody. Vyhověli jsme mu. Hned po návratu jsme začali listovat v knihách a hledali způsob, jak zasadit kouzelné bobule. Našli jsme. Nová příroda roste i několik měsíců, takže jsme jen doufali, že to stihneme v čas.
Sotva jsme se vrátili, nastali nám trable. U naší chatky se stavil mladík. Sotva jsme mu otevřeli přepadl nás a požadoval kámen vzduchu. Nemohli jsme si dovolit přijít o dalšího člena a tak jsme ho jednoduše poslechli. Dostal co chtěl a on utekl. Pronásledovali jsme ho. Ale byl příliš rychlý. Po cestě zpět, zklamaní a naštvaní, jsme našli vizitku. Nejspíš mu vypadla z kapsy. Podle vizitky jsme došli do nedaleké vesničky. Našli jsme i obchod. Dozvěděli jsme se, že mladík zde sháněl oblečení na sport. Dozvěděli jsme se i co za sport hraje a tak jsme si ho tam vyhmátli. Tentokrát byl neozbrojen a tak jsme ho bez problémů přemohli. Po menší nakládačce nám řekl, že ten kámen nekradl pro sebe, nýbrž potřeboval peníze a jeden chlap, Vincent de Pineto, mu tuhle práci nabídl. O kameni nic neví, a o Vincentovi akorát jeho internetový stránky. Nechali jsme ho jít. Vypadal nevině a pověděl nám toho dost. Mezi námi se našel i hacker a tak se nám povedlo z posledních zbytků baterky vyždímat dost na to, aby jsme se z jeho notebooku připojili na internet. Jeho stránka byla prakticky celá obchodní. Zbraně a podobně. Nenašli jsme tam ovšem nic o kameni. Pravděpodobně bude v sekci "Artefatky" kam je zašifrovanej přístup. Trvalo několik dní, než jsme se tam dostali. Skutečně tam byl. Cena dohodou. A kontakt. Také jsme si zjistili, že Vincent je hodně uznávanej mafián a že tady kuje nějaký pikle. Měli jsme z něj respekt.
Po několika dnech se nám Vincent ozval. Řekl, že nám kámen předá, ale až po vykonání třech úkolů. Souhlasili jsme. První úkol nám řekl prakticky hnedka. Hodlal otevřít v jednom rozpadlým baráčku trhlinu v čase i prostoru. Tato trhlina nás zavede neznámo kam, kde je přízrak. Ten hlídá sedm klíčů a ty klíče vedou k medailonu. K čemu ten medailon byl to jsme se nedozvěděli. Museli jsme ho získat. Mělo to ovšem háček. Přízrak nevydal klíče jen tak. Museli jsme ho přesvědčit. A to jakkoliv. Pokud se nám to nepovedlo pak nás zabil a sežral. Nikdo tam nechtěl jít. Nakonec nás trhlinou muselo projít devět, protože dva se nevrátili. Nikdo neví jak moc trpěli. Získali jsme medailon a odnesli ho Vincentovi na místo určení. Vincent byl spokojen.
Týden, dva a Vincent nás kontaktoval znovu. Tentokrát šlo o vyloupení střediska pro zkoumání artefaktů. Vincent po nás chce, aby jsme se vloupali přes ochranku dovnitř, na jednom ze záchodů bude schovaná falešná mapa a tu máme vyměnit za tu skutečnou a tu mu donýst. Několik z nás ochranka hned vyhodila, jiné zas na místě zastřelila. Třem lidem se povedlo dostat dovnitř. Vrátili se i s mapou. Druhý úkol máme za sebou. Teď budeme čekat na ten třetí.
Přišla nám další věštba. Řekla nám, že člověk, který kdysi napsal deník byl také v tomto světě. V tomto očistci. Omylem ho tu nechal při útěku a tím skupině budoucí pomohl. Byl vyslán zpět aby napravil své chyby. Že ponese skupinu budoucí do záhuby. Došlo nám, že jde o Vincenta. Takže skutečně tady byl taky, skutečně se očistil od hříchů a teď je vlastně páchá znova. Nemohli jsme už ovšem couvnout. Byli jsme připraveni splnit třetí úkol.
A bylo to tu. Dlouhé očekávání. Vincent pořádá večírek a potřebuje nenápadný lidi. Jeho momentální ochranku zná každý a tak potřebuje nový ksichty. Vincent zjistil, že hrozí atentát, ale neví kdo je atentátník, kdy přijde a kudy. Na večírku se má prý pohybovat dvojí agent, který nám poví víc, stačí jen vyhledat posily, se kterýma se máme sejít ráno na néměstí. Nevěděli jsme o koho jde. Když jsme dorazili, stála tam skupina holek. To byla ta posila. Nejenom, že věděli, jak vypadá dvojí agent, ale dokonce nám řekli zajímavý příběh:
My holky jsme se nedávno objevily zde na ostrově. Neznámo jak ani proč. Seznámily jsme se s místním kmenem, který nám dal mapy ostrova a podobně. Po nedlouhé době jsme se skontaktovaly s Bladem. Muž, který nám pomáhal. Později se začal zmiňovat o kamenech a o Vincentovi. Že mu prý jde po krku nějaký mafián. Vysvětlil nám, že musíme sehnat co nejvíc magických kamenů na portál. Když jsme se ho zeptali, kde se to dozvěděl, řekl nám, že pracuje pro Vincenta a ten je po něm chce. Když zjistil, že slouží k úniku, slitoval se nad námi a jeden nám předal. Kámen vody, který jsme vylovily z vody pomocí hráze. Poté Vincent Bladea dostihl a zabil. Nesnášíme ho. Ale jde nám o kameny, takže vám pomůžem. Když už jsme teda věděli o těch kamenech, povedlo se nám sehnat kámen ohně. Jednoduchá zkouška. Rozdělat oheň, ale nezapálit dřevo. Teď jsme tady a v ruce držíme dva kameny.
Vydali jsme se za agentem. Ze začátku jsme ho v tom davu nemohli najít. Pak se ukázal. Hodně se stranil a byl hodně nevrlej. Chtěl informaci za informaci. A tak jsme pro něho museli sehnat pár věcí o místní vesnici. Po splnění nám řekl, že atentátník bude vysoký, půjde sám a půjde z jiho-západu. Musíme počkat, až položí bombu a odejde. Pak ji odjistit. Udělali jsme to přesně tak, jak řekl. Jenom s odjišťováním byl problém a to v době, kdy jsme hádali modrý nebo červený drátek. Bombu jsme zastavili na třech minutách. Bylo po všem. Poté nás kontaktoval Vincentův člověk, že kamen je ukryt ve hvozdu. Cesta je nebezpečná a musíme jít jenom po cestě. Máme si dávat pozor. S těmito slovy se s námi rozloučil.
Vydali jsme se do hvozdu. Čím jsme byli hlouběji, tím bylo temněji. Téměř na konci cesty, když už jsme byli téměř u cíle na nás něco zaútočilo. Byl to zmatek. Nikdo nic nepostřehl. Zasáhl mě šíp a já padl na zem.
Probudil jsem se. Byl jsem přesně tam, kde jsem padl. Měl jsem delší vlasy a špičatý uši. Kolem mě pak stálo ještě několik elfů. Proměnili mě v elfa. Jak se později ukázalo, zbytek našich lidí se změnil v upíry, vlkodlaky nebo trpaslíky. Čtyři rasy, které se navzájem nesnáší. Uprostřed byl kámen. Strhla se o něj bitva. Pot, maso, krev. Bitvu vyhráli upíři. Vrátili jsme se do tábora. Už jsme nedokázali žít pod jednou střechou. Začali jsme se víc dělit. Začalo se mezi náma krást. Zejména kameny. My elfové jsme vzali naši zasazenou přírodu a odnesli ji do hvozdu. Příroda pak před námi zhmotnila kámen. Kámen přírody. Měli jsme všechny. Nebo aspoň jsme si to mysleli neboť přišla další věštba. Ta nám prozradila, že existuje ještě jeden kámen. Kámen chaosu. Jenom jeden člověk ví kde je. Hrdina. Příběhy o hrdinovi vypráví stařec, který se motá kolem portálu na Líčově. Také jsme našli útržek. Když jsme to porovnali, skutečně patří k původnímu seznamu kamenů. Poslední kámen byl kámen Chaosu a jediný kdo nám může povědět víc, je stařec u portálu. Naše cesta byla jasná.
Dorazili jsme na Líčov. Všechny rasy. Nedaleko portálu stály čtyři tábory. Večer jsme se šli podívat k portálu. Tam jsme uviděli staříka. Ten nám pověděl, že k otevření portálu potřebujeme všech sedm kamenů a zaklínadlo. K zaklínadlu vede magická kniha. Každý dostal jednu a postupně si ji rozluštíme. První bere zaklínadlo. Zeptali jsme se na kámen chaosu. Poslední, kdo ho v ruce držel byl Vincent de Pineto, překvapivě, jenže ten je po smrti. Zabili ho barbaři a jenom oni ví, kde je pohřben. Musíme zjistit, kam ho pohřbili, sehnat dračí tulipán a vyřezat totem. Potom Vincenta vzřkísit. Všechno bylo v pohodě až do doby, kdy nám stařec řekl, že portálem projde jenom jedna rasa. Portál prý nevydrží být dost dlouho otevřenej pro nás pro všechny. Začal boj na život a na smrt.
Hned druhý den všichni zaútočili na barbary. Každá rasa útočila z nějaké strany. Snažili jsme se je dobýt co nejdřív. Jenom jeden z nás se totiž dozví, kde je Vincent pohřben. Prolomili jsme hradby a zabili náčelníka. Bohužel všechny rasy najednou. Ještě než padl řekl nám, kde je hrob. Pár dní na to jsme vyřezávali totemy a vydali se za dračím tulipánem. S ostatníma třema rasama jsme uzavřeli příměří dokud nevyvoláme Vincenta. Jak bylo vše na rituál připraveno, vyvolali jsme ho. Pověděl nám, že s jeho duchem nemůžeme mluvit, že musíme za jeho duší do pekla. Ukázal nám cestu. Prošli jsme pekelnou branou až do samotného pekla. V pekle nám duše Vincenta řekla, že kámen schoval do labyrintu, který je za vodou. Otevírá se jenom občas. Máme si prý pospíšit. Rozhovor přerušil Lucifer, který na nás naběhl. Zahnal Vincenta a nás si chytil se slovy: Cesta z pekla bude peklo...začínají vám Helldays.
Měl pravdu. Z pekla jsme se nedostali jen tak. Trvalo nám to celý den. Neustále nad námi stáli démoni a nedali nám nadechnout. Sáhli jsme si na fyzické i psychické dno. Byl to teror. Sice jsme měli možnost odstoupit ihned, ale to by to ti ostatní měli těžší. Nemohli jsme je tam nechat usmažit i přesto, že jsme Vlkodlaky, Upíry a Trpaslíky nesnášeli. Prošli jsme. Poslední zkouška byla stát na pekelné lavičce. Kdo vydrží nejdýl dostane nejvíc písmenek do své knihy což znamenalo větší šanci na získání zaklínadla.
Hned jak jsme se dostali z pekla začala bitva o kameny. My elfové jsme měli navrch. Postupem času jsme jich získali všech šest. Chyběl nám jenom chaos a zaklínadlo. Vydali jsme se hnedka přes řeku. Postavit vory a plout.
Za řekou jsme vlezli do labyrintu jak to jenom bylo možný. Nejenom že ve spletitých chodbách se snadno zabloudilo, nejenom, že nám byli v patách Upíři, Vlkodlaci a Trpaslíci, ale museli jsme dát dohromady spousta překážek a úkolů. Všechny rasy se dostaly do poslední uličky. Už bylo vidět na truhlu. Teď to bylo jenom kdo dřív. My elfové jsme zabodovali. Kámen byl náš. Nenávist ostatních ras se k nám zvedla a začali se spolčovat. Už bylo téměr po všem ale mohlo to taky skončit ještě dřív. Smrtí.
Nevím jak ostatní rasy, ale naše kniha byla již kompletní. Vydali jsme se pro zaklínadlo. Po cestě jsme minuli Vlkodlaky a Upíry. Cesta byla zapeklitá a plná překážek. S Trpaslíkama jsme se dlouho drželi na stejné notě. Pak ale zabloudili. A tak jsme získali i zaklínadlo. Vrátili jsme se do tábora. Čekali jsme až se objeví ten stařec. Dlouho nic.
Konečně přišel. Byl daleko bledší a zničenější než obvykle. Začal ječet, nadávat a všechny nás svolal. Všechny. Připravit do bitvy a rychle za ním. Dovedl nás k portálu, kde nám řekl, že útočí goblini. Byli v přesile a sami jsme neměli šanci. Za normálních okolností by pustil pouze elfy do portálu, ale teď se musíme spojit a odrazit útok jinak naše práce byla marná. Slíbili jsme mu spojenectví a on nám na oplátku vymyslel zaklínadlo, které udrží portál o něco déle, takže projdeme všichni. Vyčaroval ho. Výbuch energie. Portál se začal čarovat. Stačilo zasadit kameny a počkat několik hodin. Pak jsme byli volní. Druhý výbuch energie. Stařec padl na zem a se slovy : Dělejte, nemám na vás celej den, padl. Vypařil se. Bylo nám ho líto, ale to už zněli rohy goblinů. Útok! Malá mrštvná stvoření, silní namakaní minotauři a obří sloni. Potili jsme krev. Čarovali kameny. Byl to masakr. Polovina všech umřela. Po zasazení posledního kamene do portálu se goblini stáhli. Měli jsme vyhráno. Nikdo už nám to nemohl pokazit. Starce jsme pohřbili a čekali do večera. Zpívali písně, vyprávěli si zážitky a těšili se až budem svobodní. Čtyři rasy co se nesnáší se spojili v jeden celek. Stačí táhnout za jeden provaz a dokážem všechno.
Čas nastal. Vydali jsme se k portálu. Všichni jsme vyřkli zaklínadlo. Netrvalo dlouho a portál se rozsvítil. Stříbrná záře portálu mě oslňovala. Postupně jsme začali procházet. Každý kdo prošel portálem se vypařil. Zmizel. Teď je řada na mě. Vlezl jsem do stříbrného světla. Nic jsem neviděl, nic neslyšel, nic nevnímal. Pak jsem se opět dotkl nohama země. Záře opadla a já to spatřil...

Nejlepší momenty ze hry:

  • Kámen větru: Promluvení s kovářem dalo všem našim skautíkům dost zabrat. To by jeden neřek, že i deset lidí se může tolik stydět a půl hodiny stepovat před obchodem zda dovnitř nebo ne.
  • Ukradení kamene: Honzík se stal rukojmím útočníka. Než mu došlo, že je to jenom hra a ten nůž je umělej, dokázal řvát na celé kolo a dokonale se bránit...prý se poprvé z toho málem i...
  • První úkol: Promluvení s přízrakem za trhlinou dalo mnohým zabrat. Někteří mluvili k příběhu, někteří mluvili o svém osobní životě, jiní mluvili z cesty, všichni se k němu chovali jako k muži, jenom Vše. přišel s tím, že tu holku ty hasiči asi moc nezajímali...
  • Druhý úkol: Vyloupení laboratoře na artefakty (DDM) se některým stalo dost osudným. Čip se málem přihlásil na kroužek. Dokonce i telefonoval s vedoucím zatímco ostatní se jenom proplížili pryč.
  • Peklo: Podle většiny asi nejlepší část hry jak po herecké tak vi,zuální stránce. Děkujem všem spolupracovníkům;-)
  • Helldays: Pekelná lavička se ukázala nadmíru zajímavou. Po takové námaze, kterou zažili během dne se dalo čekat, že odpadnou po dvou hodinách. Honzimil vydržel dlouho do noci a začalo mu z toho hrabat. Verča vydržela celých 13 a 3/4 hodiny stát na lavičce. To bylo moc už i pro organizátory.
  • Prastará cesta: Pomocí knihy měli dojít na jeden konec cesty. S tím, že ta cesta byla dosti zamotaná a tak se často stávalo, že koukali na další zprávu a nevšimli si jí, šli přesně na druhou stranu než měli jít nebo prostě jen tak zapoměli něco vzít a tak se vraceli až do tábora.
  • Portál: Podle některých nejlepší vizuální efekt za celou hru, u některých i za celou skautskou kariéru. Děkuji všem zúčastněným organizátorům.

Bestiář:
Během hry jsme mohli narazit na velké množství postav a věcí:

  • Atentátník: Nesnáší Vincenta prakticky jako všichni ostatní. Proto se rozhodne na večírku ho zneškodnit a s ním i všechny jeho přátele.
  • Blade: Spřátelil se s holčičí polovinou očistce. Sám si prošel očistcem a byl to Vincentův nejlepší přítel. Když se ovšem dozvěděl, že se Vincent vrátil do očistce jenom pro to, aby zabránil budoucím v úniku, zradil ho a přestal s ním spolupracovat. Vincent ho zabil.
  • Dvojí agent: Agent který se potuluje sem a tam. Na večírku pracoval jak pro naše hrdiny tak pro Vincenta tak pro atentátníka. Živí se tím, že sbírá informace a nakonec pomůže nejlepší skupině, která je s někým v křížku. Shrábne odměnu a padá. Nikdy nikdo neví, že pracuje pro všechny a vždycky se mu povede uniknout.
  • Elfové: Vznešená rasa. Dožívají se vysokého věku, protože jsou imunní nemocím a nemůžou umřít na čas.
  • Faun: Postava, která hlídá labyrint. Je tam od počátku věků a nikdo vlastně neví proč. Vždycky byl strážcem portálu a vždycky bude. Pokládá hádanky a vymýšlí různé překážky. Neexistuje chytřejšího tvora.
  • Stařík: Cholerický velmi starý děda. Zažil toho hodně. Sám byl v očistci a také si prošel peklem. Později se z něho stal strážce portálu, aby pomáhal ztraceným případům. Pouštěl i Vincenta, takže se s ním znal osobně. Velmi mocný a není radno si s ním zahrávat.
  • Trpaslíci: Malý podstadití. Zbožňují drahokamy a rádi tráví většinu času pod zemí. Své zlato jen tak nedaj. Výborní kováři.
  • Upíři: Temné postavy, lidem podobné. Dlouhé zuby. Sají krev, nejradši lidskou. Vycházejí především v noci.
  • Věštba: Stará zlatá koule, která byla schopna předvídat budoucnost. Všechno co řekla byla prostá pravda a je dobré ji poslechnout.
  • Vincent de Pineto: Mafián, relativně starý, vychytralý, ale poctivý. Co slíbí to splní. Sám si zažil očistec a protože tam zapomněl deník, byl tam poslán znova, aby to budoucí skupina neměla tak jednoduché. Opět páchal hříchy a dostal se do křížku s barbary. Jeho duše šla po smrti do pekla. Barbaři ho zabili kvůli podvodu a to při krádeži kamene chaosu. Sami ovšem nevěděli k čemu je. Většina lidí ho nesnáší. I přesto, že je poctivý dokáže s lidmi manipulovat a oni si to uvědomí příliš pozdě.
  • Vlkodlaci: Brutální rasa, která se za úplňku mění ve vlky. Jsou neovladatelní a zabijí vše na co příjde. Vlkodlakem se buď narodíte (váš otec nebo matka je vlkodlak) nebo vás vlkodlka kousne.

    © By Kanec (Tomáš Lyga), Dr (Tomáš Němeček) a Mc Samičák (Tomáš Samec)

    Děkujem všem, kteří se podíleli na spoluorganizaci a přípravě hry.

Komentáře

IMHO to byla nejlepsi hra v

IMHO to byla nejlepsi hra v historii strediska...

Portal jsem bohuzel nevidel z te spravne strany a tak u mne vede Peklo. Videt a slyset Me2da s horicim mecem, to byla sila!

souhlasim s obouma takova

souhlasim s obouma takova supa hra jeste nebyla ae nejvic me bavili bitvy hra ve meste helldays a libilo se mi peklo a portal no proste super ze vsech stran Jsem nadšenPalec nahoru :thumbup: Palec nahoru

Ta hra byla sám luxus pro

Ta hra byla sám luxus Směju se pro portál i peklo nemám slov:-)
Jinak Kanče pěkně napsaný:-) hlavně ten konec se mi líbí xD:-)