Jednoho dne se k nám do Roklinky vydal světoznámý čaroděj Gandalf. Zrovna jsem pročítal kroniku, když tu na dveře mé hobití nory zabouchala čísi ruka. Nejistě jsem vstal z křesla a otevřel. Očekával jsem nějakého bojovníka, který se zrovna vracel z bitvy. O to víc mě udivilo, že přede mnou stojí Gandalf. Ten Gandalf, o kterém se vyprávěly legendy staré stovky let! Pozval jsem ho bez hlesnutí dál a vyslechl si jeho příběh.

Věřte nebo ne, ale měli jsme se i s pár bojovníky vydat bránit hranice Mordoru. Leknutím jsem spadl ze židle, ale než jsem stačil vstát, do nory vběhlo asi dvacet mladých bojovníků, z toho pět mágů a čtyři trpaslíci. Hned další den jsme se vydali na cestu. Mimochodem, musel jsem je nechat u mě přespat.

Šli jsme už osm hodin, když před námi vyrostlo majestátní dílo. Proslulé brány Mordoru. Byli jsme od nich několik mil, ale brány byly vysoké stovky metrů. Protřel jsem si oči a pokračoval v cestě. V noci jsme dorazili k podivným zákopům, které se táhly půl kilometru na západ. Spatřil jsem slabounké světlo, ale během sekundy se proměnilo v tisíce plápolajících pochodní. Nebyl jsem jediný povolaný hobit. V zákopech jich čekalo dalších padesát.

Generál nás odvedl do velkého a nepříliš osvětleného stanu, kde na nás čekaly postele z mechu. Najednou jsem uslyšel podivný řev, praskání větví a hlasy, z kterých bylo poznat zoufalství. Na nic jsem nečekal, popadl lucernu a vyběhů ven. Všechno kolem mě hořelo a já viděl jen stovky tisíc skřetů, jak drancují a vypalují hranice. Kousek ode mě ležel na zemi meč, luk a šípy. Byla to sebevražda, ale vtrhnul jsem mezi skřety a začal je zabíjet po desítkách. Nevím, kde se to ve mě vzalo, ale pobil jsem je všechny. Asi bílá magie.

Už bylo ráno, když jsem otevřel oči a spatřil tu spoušť. Hromady popela a zničených věcí. Nad sebou jsem spatřil tu bledou tvář, která se na mě usmívala i v mé noře. Nakonec mi Gandalf řekl: "Zvládl jsi to Bilbo Pytlíku! Ubránili jsme se Mordoru, ale za cenu tisíce životů. Téměř všichni padli."

A já jen zůstal ležet a začal vzlykat. Hodně těch bojovníků padlo na pár ran, protože Gandalf měl sílu jen na ochranu mě, Bilba. Obyčejného hobita. I když teď už ne obyčejného. A tak začalo mé dobrodružství.