Budíček okolo jedné hodiny v noci, to tu dlouho nebylo a tak jsme se domluvili s Dr., Kancem a Vlastíkem, že se mrknem na Lísek, jak tam budějovické holky hospodaří.

Organizace byla trošku narychlo, a tak jsme nestihli včas varovat místní vedoucí. Zpráva s upozorněním, že nemají nikoho varovat, sice byla odeslána, ale cílový mobil byl vypnutý. Nicméně vzhledem k našim vcelku mírumilovným záměrům to nebyla žádná tragédie

Při prvním průzkumu jsme zjistili, že nehlídají. Pak už šlo jen o vymyšlení nedestruktivních a pokud možno vtipných připomínek naší návštěvy. Takže, co že jsme jim provedli?

Z kuchyně jsme si půjčili paštiky a bednu jablek pro zvěčnění jména našeho střediska u stožáru. Načatá citronka padla, když jsme jí zvrhli do čaje či šťávy (nechutnali jsme). Ze zásob jsme ochutnali (symbolicky...) Nutellu a největší škodu (snažil jsem se dnes uhradit, ale byl jsem odmítnut) jsme udělali, když jsme vypili Colu v plechovce. Do hlavní uličky mezi stany jsme natáhli toaleťák a sušící se prádlo jsme odtransportovali z dřeváku na bránu (nevím jestli je to jejich výtvor, ale viděl jsem to poprvé - je v místech, kde jsme kdysi měli bránu i my). Latrýny jsme vylepšili marmeládou a za nejlepší kousek považuju svazek mrkví na stožáru... Na kontakty, které jsme našli v jídelně, jsme rozeslali děkovnou SMS (později se ukázalo, že to byli jiní skautíci z jejich střediska a na Lísku nebyli).

Nedestruktivní a relativně decentní. Odešli jsme tak, jak jsme přišli - v míru

Zajímavější by to asi bylo o den dřív. To tam hlídali nějací roveři (kempovali v jídelně) a navíc měli přepad od jiných kluků z jejich střediska

Dnes jsem se po cestě domu odvážil návštěvy Lísku. Přepad se jim prý velmi líbil (aby ne, když jsme je nechali spát) a na oplátku jsme pozvaní na návštěvu příští týden - ve dne.